Das Wachsfigurenkabinett
Waxworks
Obsahy(1)
Mladý talentovaný básník navštíví muzeum voskových figurín, ve kterém je vystavena spousta slavných osobností světových dějin. Majitel této atrakce ho požádá, zda by nenapsal nějaké příběhy o těchto zajímavých postavách. Mladý muž souhlasí a jeho zrak spočine na figurách Jacka Rozparovače (WERNER KRAUSS), Ruského cara Ivana Hrozného (CONRAD VEIDT) a Bagdádského panovníka Al-Raschida (EMIL JANNINGS). Pohled na tyto figuríny vyvolá v jeho hlavě představy, které vzápětí zhmotní na papír... a tak se před zraky diváka začínají odvíjet příběhy z dávných dob, ve kterých se odehrávají drásavé studie mezilidských vztahů - lásky, zrady, smrti... (caligari)
(více)Recenze (18)
Povídkový film nabízející tři obsahem i zpracováním zcela odlišné příběhy. Příběh Haruna al Raschida, který se zamiluje do pekařky je zábavnou fantazií, která zaujme zvláštně tvarovanými kulisami, ponurý příběh Ivana Hrozného je děsivý především díky skvělé postavě šíleného vládce, poslední, nejkratší příběh nabízí zajímavé využítí vícenásobné expozice. Klasika i když už dnes zdaleka nemá takovou sílu jako třeba Caligari nebo Nosferatu. ()
Žánrově, atmosférou, rytmem i stylovým uchopením se proměňující povídkový film Paula Leniho Kabinet voskových figur reprezentuje pozoruhodnou šíři uměleckých postupů, které si dnes s expresionistickým stylem spojujeme. ___ Kabinet voskových figur z roku 1924 vypráví o spisovateli, jenž získá místo v pouťovém kabinetu, pro nějž má vymyslet příběhy k několika slavným figurínám. Jde o jednotící nit ke třem povídkám: fraškovité o Hárúnovi ar-Rašídovi, temné o Ivanovi Hrozném a snově kriminální o Jacku Rozparovači. ___ Povídky se přitom liší nejen žánrově, nýbrž i atmosférou a stylistickým uchopením, takže nabízejí různá pojetí filmového expresionismu. To se projevuje i na práci s filmovým prostorem a mnohostí jeho labyrintičnosti. Nejdříve jde o hravě bludištní architekturu orientálního města, jež zejména v noční honičce připomíná pozdější Escherovy obrazy. Následně jde o vnitřně značně nesourodý prostor výjevů ze světa pod nadvládou šíleného cara. A nakonec film představí komplexní snovou vizi města, v němž neplatí obvyklá prostorová pravidla, vše se prolíná se vším a noční můra nikdy nedopadeného vraha může projít vším. Ve všech třech příbězích jde přitom překvapivě i o milostné příběhy ve světech, které milenecké štěstí ohrožují. ___ Lze si přitom povšimnout nesrovnalostí, jež představují stopy komplikovaného života díla před premiérou i po ní. Vynikající německý a později hollywoodský režisér Paul Leni film inicioval už v roce 1920, leč výroba byla dlouhá a složitá. Ač jsou třeba představeny čtyři figuríny, příběhy jsou jen o třech – a poslední zaráží i tím, jak je oproti předchozím krátký. Inu, původní německá kopie byla asi o 25 minut delší a rozšiřovala právě současný příběh milenců z kabinetu. Negativ německé verze ovšem shořel dva roky po premiéře, a tak máme k dispozici jen kratší verzi anglickou (v níž se navíc Jack Rozparovač jmenuje jinak) a titulkovou listinu ze švédské distribuce (kde jsou zachovány dialogy z té německé). ___ Jak však bylo naznačeno, právě jistá nesourodost britské verze filmu zprostředkovává cinefilně vzrušující pohled na bohatost uměleckých možností expresionismu – přičemž i hlavní „padouchy“ si zahráli nejvýznamnější herci tohoto hnutí: Jannings, Veidt a Krauss. [Připraveno pro LFŠ 2021] ()
Třípovídková přehlídka kulis a kostýmů, která se ani trochu nepřibližuje velkým expresionistickým filmům své doby, přičemž zaostává především v atmosféře, kterou Kabinet voskových figurín prakticky nemá. Celkem nedávno jsem viděl o dva roky staršího Dr. Mabuse od Fritze Langa, který je i technicky mnohem, mnohem dál. Doporučím pozorně sledovat poslední tři záběry, ty jsou moc fajn. :-) ()
Nevím, mám z toho takové smíšené pocity. Filmy němé éry jdou u mne málokdy pod pě hvězdiček vůbec, ale u tohoto jsem chtěl dát i tři, protože ten první příběh, respektive část byla opravdu blbá. Až na kostýmy a herce, to je v celém filmu vynikající. Naštěstí to zachraňuje druhá polovina. Pro fandy němého filmu samozřejmě povinnost, pro ty co do těchto vod zabrousí sem tam bych doporučil raději něco jiného.. ()
Skvělá kamera, krásné expresionisticky pokřivené kulisy, pěkné kostýmy, dobří herci ... kámenem úrazu jsou bohužel příběhy. První z nich o Harunu al-Raschidovi je z nich nejdelší, nejnudnější a nejroztahanější. Má 45 minut, tedy více než ty zbylé dva dohromady a je z nich rozhodně nejslabší. Druhý o Ivanovi Hrozném se už povedl více. Má ponurou atmosféru a skvělého Veidta, ale i tak si myslím, že by neškodilo mu trochu ubrat délku. No a poslední surrealistický s Jackem Ripperem byl asi nejlepší. Z velké části proto, že měl jen pět minut. ()
Reklama