Riaru Onigokko

Šion Sono má filmy nezapomenutelné (Ai no mukidashi, Tsumetai nettaigyo a Tokyo Tribe), filmy (nad)průměrné (Jigoku de naze warui, Koi no Tsumi) a filmy zcela špatné (Kimyō na sākasu a Jisatsu sākuru). Nyní se zbláznil a rozhodl se napodobit Miikeho, a natočit více filmů než je třeba - takže otázkou bylo spíše to, jak špatné budou. Jako první na řadě je Tag, ten film synopsí zajímavější z daného vrhu. A ve zkratce lze řící, že patří do té průměrné skupiny - má světlé body, ale celé je to jaksi prázdné, uspěchané a nedokončené. Co to ztrácí na scénaři ale vyvyžuje Sono svým lehce komediálním stylem a rozpoznatelným rukopisem, navíc s na první poslech rozpoznatelným soundtracekem postrockových Mono. Mimo to určitá nadsázka se školačky, a již i pro fanoušky japonské kultury jistě nestravitelné dramata ze školních lavic a neskonale tvarově odpudivých míst výuky (chyběl jen tradiční výstup na střechu školy s emocionální scénou). Zábavnách 85 minut bez většího přesahu, Sono má jistě na více (4/5 zvláště kvůli přeletům nad krajinou za hudby Mono). (01.12.2015)

Sono a jeho boj proti pravidlám a konvenciám. Veľmi by som bol zvedavý čo by na toto povedali feministky. Úloha ženy vo filme a celkovo v ponímaní mužov je tu plná exploatačného násilia a jemnej erotiky( povestné Sonové nohavičky vykúkajúce spod sukničiek). Tag je príbehom o jednej postave a rôznych svetoch. Fikčné svety a snaha nájsť svoju realitu je podfarbená úžasnou variáciou a režisérskou nápaditosťou na nám už známe postupy a témy a vytvára tak vizuálnu žranicu originality a tiež určitej preštylizovanej všednosti - vždy tam musí byť nejaký staroch čo to má celé na svedomí. Ale rúcanie a zároveň využívanie týchto postupov je to čo robí film zaujímavým. Máme tu hororové prvky - funkčné. Máme tu dobrodružstvo a akčnosť - tiež funkčné a rovnako sa tu nachádza transcendentný motív s veľmi príjemným hudobným podfarbením. Teda dielo hodné génia. Významy sa nabaľujú. A príbeh pekne plynie, len aby sa s vami pohral. A dovoľte mu to inak vás každý dejový zvrat sklame. Treba si uvedomiť, že je to o Mitsuko a nie o nás divákoch. Je to o tom že si Sono chcel skúsiť quadrocopteru a tak si ju skúsil. A tiež o tom, že pekné dievčatá sa radi hrajú s perím. Takže si to užite. (06.12.2015)

Tak to je echt podivnost. Jestli něco Sono umí fakt dobře, tak neustále překvapovat tím, co z toho vůbec vypadne, protože tady se něco děje, nějakou dobu to trvá, pak se začne dít úplně něco jiného jen s nějakou malou návazností na to předchozí... A přitom to celé má pointu a nějaký svůj smysl, který není úplně dotažený, ale pochopitelný. JAK JSEM TO POCHOPIL JÁ - Vlastně jde o to, že Mitsuko je postava ze hry, která v té hře je třemi různými postavami, jenže se něco stane, po čemž se "probere" a uvědomí si, že je něco hodně špatně. Když se dostane do reality, za tím, kdo tu hru stvořil, rozhodne se vše ukončit tím, že se zabije - a jelikož ona je originál, zničí tím veškeré její postavy, celou tu hru, tvůrce je evidentně naštvaný a ona konečně má klid. KONEC SPOILERŮ Ačkoli to celé o něčem bylo, ta atmosféra na mě ne vždy fungovala (třeba úvodní scéna je skvělá, ale jak se dostane do školy a má tam tři kamarádky, tak mě to přestávalo bavit a obával jsem se, že se celé zvrtne v lesbické porno), stejně tak u těch zvratů jsem někdy moc nechápal, jestli to Sono myslí vážně nebo to myslí ze srandy... Dokážu u toho pochopit snad všechny možné druhy hodnocení, bavil jsem se u toho tak na lepší tři. Na víc ne, i přes tu slušnou hudbu. Je to dost zvláštní, ale ne tolik, abych z toho byl více či méně nadšený. Lepší 3* (22.07.2021)

"Mitsuko běží o život" . Další pamlsek z rukou mistra Šion Sona. To je prostě pan Loutkař. Tahá za nitky přesně jak potřebuje a diváka tím tahá za nos a nechává ho v nevědomosti co bude dál. Scény slaďoučký jak cukrová vata, střídají scény doslova jateční, vše podporuje geniální hudba a fantastická kamera. Prostě další Sonův kousek na kterej jsem čuměl s otevřenou hubou a na konci nevěřícně kroutil hlavou jak to zase vypiplal. Příznivci Sona určitě zklamaní nebudou, SPOKOJENOST. (16.12.2015)

Myšlenky, které se honí v Šion Sonově hlavě, jistě nejsou zcela normální. V Tagu se je rozhodl využít, přiznat a rozpitvat. Mitsuko zažívá něco tak bizarního, že i my pochybujeme, zda je to realita. Šion Sono používá entitu Mitsuko (doslovně a perfektně) jako diváka svých představ (a nestydí se za to). Nedovedu se rozhodnout, jestli je film jako celek odfláknutý nebo geniální. Možná obojí. Možná se už Sono vykašlal na diváka a točí filmy pro sebe. Teda, on to už asi dělá dávno. (31.01.2016)