Sbatti il mostro in prima pagina
Slap the Monster on Page One
Aféra z titulnej stránky
Režie:
Marco BellocchioScénář:
Sergio DonatiHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Gian Maria Volonté, John Steiner, Jacques Herlin, Marco Bellocchio, Jean Rougeron, Corrado Solari, Gisella Burinato, Laura Betti, Michel Bardinet (více)Obsahy(2)
Nezáleží, kdo je vrah, ale jak se bude vyjímat v novinách... Milán v roce 1972, městem zmítají protesty a napětí roste i s blížícími se volbami. Rozjitřenou atmosféru ve společnosti ještě vybičuje zpráva o znásilnění a vraždě středoškolačky z uznávané rodiny. Případ zaujme Bizantiho (Gian Maria Volonte), šéfredaktora místního pravicového listu Žurnál, a vidí v něm příležitost, jak nasměrovat společenský neklid k vhodnému cíli. Kauzu svěří mladému novináři Rovedovi (Fabio Garriba), ale celou dobu jeho články výrazně koriguje. Díky svým konexím se navíc Bizanti dostává k důvěrným informacím a je schopen zpovídat svědkyni (Laura Bettiová) nebo přijít s hlavním podezřelým dříve než sama policie. K velké spokojenosti vlastníka Žurnálu a jeho mocných přátel je tak z vraždy dívky podezřelý její spolužák, který se mimo jiné angažuje ve studentské levicové buňce. Roveda se ale nevzdává a pátrá dál, přestože mu pomalu dochází, že jeho článek v plném znění Žurnál nikdy neotiskne. Kauza ovšem nedává spát ani samotnému Bizantimu, který se musí postarat, aby se ke čtenářům dostala „správná“ verze příběhu... Čtvrtý celovečerní film italského režiséra a scenáristy Marca Bellocchia vypráví bezútěšný příběh o manipulativní síle masmédií a skryté moci vládnoucí vrstvy. Temnými zákoutími italské metropole pak diváka provádí oportunistický antihrdina, kterého ztvárnil milánský rodák Gian Maria Volonte. Ten se proslavil jednak svým intenzivním hereckým projevem a rovněž chameleonstvím, které mu umožňovalo přesvědčivě zahrát vyšinuté padouchy, zlomené muže zákona či rozporuplné postavy italské historie. Volonte se také nikterak netajil svými levicovými názory a často spolupracoval s filmaři, k nimž měl názorově blízko – mezi takové projekty patří i Aféra z titulní stránky (1972). Jde však o jeden z mála snímků, na nichž se režisér Marco Bellocchio scenáristicky nepodílel. Námět sepsal Sergio Donati pro svůj režijní debut, ale od natáčení nakonec musel odstoupit. Na filmu se dále podílela tehdejší špička italské kinematografie, za kamerou stál například Luigi Kuveiller (dvorní kameraman Elia Petriho) a o střih se postaral Ruggero Mastroianni (střihač nejznámějších Felliniho a Viscontiho děl). (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Film, který snad trochu předběhl dobu. Dnes se totiž média už dávno neomezují na noviny. Sociálními sítěmi se taktéž ovládají masy a dnes už z jistých kauz víme, že se tak i děje. Ale není to tak dávno, co se podobné ovlivňování objevilo i v našich prezidentských volbách. A dnes klidně navíc média vlastní politici. V Amerických volbách kupříkladu pomáhala jedna televize ke zvolení Donalda Trumpa, protože majitel měl velmi blízké vztahy s miliardářem. Média zkrátka mají velkou moc a tento film je jedním, který na to výrazně upozorňuje. Přestože je to jinak film docela náročný. Odehrává v řadě různých dějových linek a navíc se tu vážně i sociální téma Itálie, která se pohybovala v dost velké krizi. Jenže kromě Gian Marii Volontého mě žádný herec nezaujal. ()
50%. Levicová agitka, ale téma je zajímavé. ()
Zajímavé, ale šlo z toho vytěžit něco víc. Dobrá hudba. 65%. ()
Velmi špatný scénář, k tomu špatné herecké výkony. "Už žádní antifašisté a antikomunisté. Sjednotíme všechny." Školník: "Její otec mě požádal, abych na ni dohlížel. To víte, v dnešní době." Šéfredaktor se řídí pokyny kohosi, aniž by divák věděl, kdo to vlastně je. A ten kdosi ještě mluví o jakýchsi "našich přátelích", aniž by divák samozřejmě věděl, koho tím vlastně myslí. Nakonec ještě šéfredaktor mluví s tímto kýmsi o "řediteli", aniž by divák samozřejmě věděl, ředitele čeho myslí. "Zda skutečného vraha odhalíme, bude záležet na výsledku voleb." Hmm... Odhalí ho, když budou výsledky jejich strany dobré, nebo špatné? Když se holka rozešla s klukem, znovu k němu sedne do auta. A ještě někdo jede za nimi. A proč to auto skončilo na vrakovišti? Když manžel nadává manželce před dítětem, že je úplně pitomá a že by měla vědět, že něco jiného si novinář myslí a něco jiného píše, ona neřekne ani slovo. Prostě ze života. Když jde novinář během vyučování po chodbě školy, vyběhnou za ním ze třídy kluci. Prostě ze života. ()