Nous ne vieillirons pas ensemble

Režisér Jean (Jean Yanne) je ženatý s Francoise (Macha Méril), ale už léta častěji bydlí u své stabilní milenky Catherine (Marlène Jobert). Když má jet natáčet na jih do Camargue, bere ji sebou, ale chová se k ní jako obvykle hrubě, dochází mezi nimi k řadě neshod, hádek, rozchodů i usmiřování. Postupně se ukazuje, že ji už Jean tolik nezajímá a – jak to leckdy bývá – právě tato skutečnost ho k Catherine znovu a znovu přitahuje. Francoise do vztahu svého muže a jeho milenky víceméně nezasahuje, věnuje se práci (často jezdí pracovně do Ruska) a ponechává to vývoji. Když Catherine uteče na venkov ke své matce, Jean zjistí, že ji potřebuje a přijede za ní, ale ukazuje se, že ona už není ochotna snášet jeho chování, ponižování a vše, co po léta přijímala. Když mu Catherine naznačí, že by mohla odejít k někomu jinému, Jean se odhodlá a nabídne jí dokonce manželství. Jak se celá situace kolem jejich vztahu vyřeší a jaká je jejich budoucnost?
Film natočil Maurice Pialat podle své vlastní autobiografické knihy (tam se ale hrdinka jmenuje Colette) a Jean Yanne za něj dostal hlavní hereckou cenu na festivalu v Cannes v roce 1972. (Peabody)