Červená želva

A já nejsem dojat! Když vím, jaká hra se se mnou hraje, nemám chuť ji hrát. Taková symbolika, až je úplně prázdná, podobenství o životě bez života. Je mi jasné, že na to japonci francouzům skočili, ona je evropa se svými zvláštnostmi hodně přeceňovaná a obdivovaná, tím více, čím je prostému člověku (japonci) vzdálená. Zklamalo. P.S. a spoiler: nemůže po mně nikdo chtít shovívavost s filmem, kde se zabíjí želva, pod jakoukoli záminkou. (28.02.2017)

Červenou želvu bych za symbolistický film zas tak moc neoznačil. To, že je vyprávěný beze slov, z něj ještě nedělá symbolistický film, obzvlášť když pointa snímku je jasná poměrně rychle a děj je strašně jednoduchý. Červená želva je o tom, že člověk nedokáže žít pořád sám a taky je o životě a rodičovství. Ačkoli i to samo o sobě může vystačit na silný a hluboký zážitek, tady se do hloubky podle mě moc nešlo, spíš to klouzalo po povrchu. Což je blbě, když by celý ten film v téhle podobě bohatě vystačil na 30 minut. V 80 minutách se dalo rozjet mnohem víc. A je to škoda, protože tenhle film má snovou atmosféru, skvělou animaci a hudbu, sice je to utahané, ale po filmařské stránce je prostě povedený. Taky musím ocenit, že se někdo v dnešní době pokusil natočit film beze slov, protože v dnešní době se to mezi filmaři bohužel "moc nenosí". Ale zase kvůli tomu nebudu Červenou želvu nadhodnocovat, když je vlastně strašně jednoduchá a nějaký silný a hluboký zážitek nenabízí. Alespoň pro mě ne. Slabé 3* (31.07.2020)

Příběh beze slov, který toho řekne více než mnohé jiné. Spoiler: Osamělý trosečník se snaží odplout z tropického ostrova , v cestě mu však stojí červená želva. Tu se následně snaží zabít, ale najednou je mu jí líto- a v tu chvíli se ze želvy stává mladá,krásná žena. Oba pak prožívají celý život, včetně narození dítěte a smrti. Japonsko-francouzky poetický film vytváří mix mezi francouzkou komedii a asijským dramatem. Mistrovsky zvládnutá animace dává filmu správnou atmosféru. Film je povětšinu děje docela smutný, zcela odlišný např. od Modré laguny...95% (25.03.2017)

Poetická nádhera aká pohladí po duši, teda pokiaľ jej to dovolíte. A pritom je to tak prosté. Skúste len načúvať aj keď slová tu nenájdete, skúste sa nechať unášať farbami, ktorých jednoduchosť nemôže byť sýtejšia a najmä dovoľte nechať do seba plynúť obsah. A ten má čo povedať, je pravdivý a zrozumiteľný aj básnickým jazykom. Za správnej konštelácie hviezd vaše vnemy pocítia dotyk harmónie, smiechu, smútku. Hlavne prežijú niečo neopakovateľné, čo si budete chcieť zopakovať a smelo to odporúčať ďalej. (26.07.2017)

Presne také aké som potreboval aby to bolo. Meditatívne, pomalé a vo svojej jednoduchosti veľmi krásne. Nadprirodzený motív využitý veľmi citlivo a príbeh jedného stroskotanca so všetkými malými drámami aké sa len na opustenom ostrove môžu stať, využíva Dudok de Wit k potvrdeniu umeleckého zámeru. Červená korytnačka sa tak pre mňa stáva po dlhom čase animákom aký nie len pohladil na duši ale aj potešil srdce. Nižšie hodnotenie dať nemôžem. Pre mňa animák roka. Hudba nádherná. (27.11.2016)