Červená želva

Animované filmy nijak zvlášť nemusím, ale Červená želva mě okouzlila i dojala zároveň. Příběh o věčném koloběhu života je velmi působivý, animace se nadmíru povedla a hudba báječně podtrhuje vzniklou atmosféru. Na chvíli jsem se ocitla v jiném světě... A všechno, čeho jsem tam byla svědkem, mým smyslům nesmírně lahodilo. (26.04.2020)

Nádherné, meditativní a i přes svou jednoduchost k hlubokému a dlouhému zamyšlení. Silný příběh, který zdaleka není jen o trosečníkovi a jeho životě na ostrově. Je tu spousta odkazů na životy jiných, žijících třeba v civilizaci. Animace není zbytečně barevná, zachovává si svou krásu, přirozenost, ve správných chvílích i ponurost. Výjimečnou se ovšem stává i hudba... ta když je třeba pomalý děj zrychluje, tedy atmosféru správně dotváří, k čemuž ji dopomáhají také ostatní zvuky. Michaël Dudok de Wit odvedl výbornou práci, roky které filmu věnoval jsou ve výsledku znát. A jak to vlastně s červenou želvou bylo? Na něčem jsme se přeci jen shodli, ale to vlastně není důležité. 80% (22.12.2016)

Málokedy ma animovaný film "rozoberie", tentokrát sa tak ale stalo. Príbeh Robinsona zdanlivo nemôže priniesť nič extra nové či originálne, preto je veľmi príjemným prekvapením, že tento scenár to dokázal. A to aj bez slov, ktoré tu vôbec nie sú potrebné, na všetko stačia obrazy. Príbeh jedného osudu zasadený do izolovaného, ale romantického prostredia je podaný tak, že sa v istých situáciách každý nájde, pokiaľ bude na ne nahliadať, povedzme že, metaforicky. Osobne považujem za najväčšie eso rozhodnutie nechať základnú dilemu na divákovi, ktorý sa rozhodne, či sledoval fantasy, alebo ľudskú fantáziu. (10.02.2021)

Vizuálně úchvatné, esteticky výrazné, přesto scenáristicky slabé. Na plátně tak nejvíc pozornosti zaslouží vedlejší postavy všetečných krabů, kteří působí originálně a vtipně a vůbec, natočte o nich celevečerák! Zdatně konkurují poplíkům z Totora (nojo, stylistika studia Ghibli je z toho náramně cítit, a to je dobře, nemít Červená želva tak nabitou konkurenci, klidně by tam šla i ta čtvrtá hvězdička). (09.10.2016)

Toto dielo zobrazuje v podstate jednoduchý, možno až banálny príbeh o stroskotancovi, ktorý sa snaží prežiť na opustenom ostrove. Počas celého filmu nepočujeme ani jedno slovo, hoci je zrejmé, že hlavný hrdina nie je nemý. Dokonca ani presne netušíme v akom časovom období, či kde konkrétne sa nachádzame. Na druhú stranu tu však nesledujeme nejaké doslovné objavenie „strateného raja“. Okolitá príroda dokáže byť drsná a krutá. Zároveň však aj podmanivo krásna a upokojujúca. Ako vždy, keď nad ňou človek nemá moc, stáva sa predmetom úžasu i strachu. S tým súvisí aj dôraz kladený na cyklus. Či už hovoríme o striedaní ročných období, dňa a noci, o opakujúcom sa prílive a odlive alebo o vedomom i nevedomom nasledovaní krokov svojich rodičov. Kolobeh prírody je tu dominantný a život hrdinu je len jednou z jeho súčastí.Všetko je skrátka lyrické a pomalé. To však v tomto prípade neznamená nudu. Je to skôr ako posedenie v lese po poriadne hektickom a dlhom dni. (11.06.2019)