Hedi

Hedi začne ve svých 25 letech přemýšlet. Dosud se plně spoléhal na vůdčí úlohu své matky, na dohozené práci podomního obchodníka a plánovaný sňatek s krásnou nevěstou. Náhle se mu to zdá málo a zatouží po si ještě trochu užít s milenkou a procestovat cizí kraje. To první a lehčí zvládne snadno, dokonce i s půvadem. Na to druhé si už ale netroufne. Zavčas - a vzhledem ke své nové partnetrce zcela nekorekně - se zasekne. Pozná, že jeho štěstí tkví pevně v tradici, a pokud od nastávající nedostae pusu před svatbou, po svatbě se v nich utopí. Navíc si může celý další život hýčkat románek, který prožil "ve filmu". Nepříjemný hošík. (19.11.2020)

Paralela osobního života s arabským jarem. Vzpoura - ano, ale co pak? 1) Film ilustruje fakt, že Tunisko je někde na půlce cesty mezi Blízkým východem a Francií. 2) Spoiler. Je závěr demonstrací neschopnosti provést radikální řez nebo výrazem odpovědného jednání, protože útěk, jak známo, nic neřeší? 3) Zaujal mě zajímavý 26letý Majd Mastoura (Hedi). (04.08.2017)

Současné Tunisko skrze příběh mladého muže, který si nedovede vybrat mezi plánem (tradicí) a žádným plánem (liberálním vztahem). Co může znít jako modelová milostná suchařípa se pod rukama debutanta Mohameda Bena Attii mění v živou, bystrou a strhující pouť zemí, která visí v bezčasí mezi tradicemi a modernitou. Mezi revolucí a vystřízlivěním. Katastrofou a...? Silný film, svojsky inspirovaný dardennovskou kinetikou, z níž si režisér bere část, ale nepůsobí jako epigon, ale jako vynalézavý pozorovatel intimních vztahů a jejich sociálního kontextu. Potěšení na mnoha úrovních. Tuniská verze Rozchodu Nádera a Simin. [Berlinale 2016] (13.02.2016)

Už dlouho se mi nestalo, abych měl po skončení filmu tak příjemně hřejivý pocit. Vlastně skoro že všechno, scénáře, zkracování, dialogů, herců. Velmi nenápadné překvapení z Tunisu, které boří tradiční konvence a patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím letos viděl. Wau. Když máš sílu změnit svůj osud, neváhej... (28.07.2017)

U Hediho od začátku víte, co čekat. Zdánlivě osobní příběh mladého a konzervativně vychovaného muže, který se chce vymanit z vymezených kolejí, je jasně čitelnou alegorií na události Arabského jara. Skvělé je ovšem to, že na obou těchto rovinách (tedy příběhové i symbolické) film funguje a přenáší tak důležité poselství o stavu severoafrické společnosti. Koho to ovšem nezajímá, užije si i tak zajímavé melodrama. A rozpory mezi Hedim a jeho matkou fungují na tolika rovinách, až jsem fascinovaně sledoval, jak jednoduše a přirozeně lze zprostředkovat tolik emocí. Velká síla. (11.10.2016)