Las garras de Lorelei

Pôsobivé... Armando de Ossorio poňal legendu o čarokrásnej siréne Lorelei, sediacej na útese nad Rýnom a navádzajúcej lodivodov do zradných skál, vskutku svojsky a pretvoril zlatovlasú Lorelei v šupinatú obludu, ktorá sa počas splnu zakráda do blízkej dediny a trhá jej obyvateľov na franforce. Pozoruhodné je aj to, akým spôsobom preniesol tento mýtus do prostredia 70-tich rokov a ako sa pokúsil existenciu bájnej bytosti racionálne objasniť za pomoci vedy (rádioaktívna dýka to istí...). Ten scenár popravde nestojí za nič a v podstate iba naoko zastrešuje hromadu gore scén, brutálnych mordov a prítomnosť pekných dievčat, ktoré de Ossorio potreboval zakomponovať do filmu. Mne sa však takáto forma prznenia germánskej (resp. gréckej) mytológie vcelku pozdávala. (13.03.2012)

Další perfektní atmosférický horror z raných 70. let španělské kinematografie ... Ossorio sice trochu uměle kombinuje mytologii a mysticismus s obyčejnou vyvražďovačkou, ale prostě to funguje. Příšera trhá krásný ženský i chlapy (ti už tak krásní nejsou ... ) na kusy svýma pařátama, vytrhává jim v detailních gore-záběrech srdce z těla, vizuální stránka a atmosféra je přímo úchvatná, holky zde hrají taky moc pěkný ... No a to, že příšerák je trochu "gumovej" mi v rámci věku filmu vůbec nevadilo. Protože ho Ossorio většinou šikovně schoval někde za rohem, ve křoví či za dveřma ... Výborná španělská horrorová labůstka, která svým věkem jen získává ... (04.01.2010)

Po upírských čarodějnicích si Ossorio odskočil také do jednoho německého městečka poblíž Rýnu, kde nechal řádit mytologickou kreaturu Loreley. Ta pro své věčné mládí potřebuje mladou krev, takže takový dívčí internát přijde určitě vhod. Roztrhané kozy a vyrvaná srdce nevypadají vůbec špatně, horší už je to s gumovou maskou monstra. Rozpočet filmu dělal nula celá nula, takže příšeru ukazuje režisér jen střídmě, v křovinách, po většinu času si ale vystačí s jejím pařátem trhající své oběti. Atmosféra jinak slušná. Co ale vysloveně bere dech, je krása Silvie Tortosy ztvárňující Elke. Božská. (04.07.2014)

Amando de Ossorio pohrávající si s germánskou mytologií nezapomíná takřka nic ze svého templářského umu, ale kvalit slepoušů nedosahuje. I přesto se jedná o kvalitní zářez do mohutné větve španělského eurohorroru. Více: http://blog.obitus.cz/2008/06/amando-de-ossorio-las-garras-de-lorelei.html (14.06.2008)

Jašterička Lorelei rada sa čvachtajúca v rieke Rýn a v rozpáraných hrudníkoch svojich nevinných obetí, už po stáročia vychádza na povrch z jaskyne ako prízrak napĺňajúci svoj osud monštra. Cez deň panensky krásne stvorenie sa počas prvých mesačných lúčov razom premieňa na šupinatú gumovú beštiu, ladne sa zakrádajúcu do ženskej internátnej školy za čerstvým mäsom. Lovec Sirgurd, najatý ochranca krásnych a šantiacich študentiek v plavkách, prípadne v nočných košieľkach vystavujúcich na obdiv svoje štíhle postavy pri každej príležitosti, legende o ženskom žabákovi neverí. Namiesto toho, aby sa záhadnej Lorelei pobehujúcej po okolí pozrel na zúbky (čo keby predsa), sa jeho jazyk vo voľnej chvíľke preplieta v jej ústach. Všetko má svoj čas, aj zabitie beštie :-) ### Úsmevný horor, v ktorom nie je núdza o amatérske scénky, podivné správanie sa postáv, krásne ženy a jednoduchú zábavu na úkor nedokonalosti myšlienky. Čím viac bude prístup diváka ku Las Garras de Lorelei otvorený a tým pádom viac prístupný lacnému béčku, tým bude zážitok v rámci možností aspoň za niečo stáť. P.S. musím povedať, že 3* dávam ako divák, ktorý tento postup naplno aplikoval. Ak by to tak nebolo, nájsť chyby a výčitky by nebol vôbec žiaden problém. (19.10.2009)