Falešné vztahy

Ze 106 minut jsem udělala 3 hodiny. Některé pasáže jsem si musela pouštět pořád dokola. Víc než cokoliv jiného mě zaujal vztah Michela a Antonie. Konkrétně při náznaku, že Michele miloval vlastně Antonii, ale v mužském těle, tedy prostřednictvím Massima. Neuvěřitelná myšlenka. A vlastně to bylo prostoupeno celým filmem. Kniha v rudých deskách - sebrané dílo Hikmeta. Michele mluvil o tom, že to bylo poprvé, co kdy potkal někoho, kdo si tak považoval jeho oblíbeného básníka. To byla věc, která ho na Massimovi zaujala. Ale ta kniha byla pro Antonii a Massimo neměl nejmenší tušení o Hikmetově existenci. :o) Tohle byl jeden z nejsilnějších okamžiků filmu. Film byl vlastně prostoupen mnoha příběhy, které se stávají jen opravdu zřídka a opravdu jen velice málo lidem. Například Ernestova láska k Emanuelovi: "Chtěl jsem ho úplně. I jeho nemoc." Neuvěřitelné. A další zajímavá postava - Emir s jeho přímostí, která je jeho výhodou i nevýhodou. Jeho postava se příběhem jenom mihla, ale rozhodně nebyla zanedbatelná. A mohla bych pokračovat, co všechno na mě v Le fate ignoranti udělalo dojem. To už by ovšem nebyl komentář, ale regulérní disertačka. :o) (17.06.2013)

Jenom další film o homosexuálech a imigrantech s jasným humanistickým poselstvím, jehož největším problémem je nevyrovnaný a slabý příběh. Po odhalení milence jsem měl pocit, jako kdyby film ztratil veškerý dech a neměl už o čem dál vyprávět. Trvalo dlouho než opět trochu probudil můj zájem a i tak je výsledný dojem velmi rozpačitý. Srovnání s Almodávarem je mimo mísu, tématicky se možná hodí, filmařsky je ale Öztepek někde úplně jinde. (12.01.2006)

Možno si po prečítaní upútavky k tomuto filmu pomyslíte, že je prezradené úplne všetko. Verte tomu, že to tak nie je . Je to klasický psychologický film, ktorý pomáha "stráviť" extrémne názory na homosexuálov. Žijú rovnako ako ostatní, jedia, pijú , radujú sa, smútia ..... len to večer robia inak ... ))) (04.06.2004)

Viděla jsem lepší filmy o tématice sexuální odlišnosti. A viděla jsem dost filmů, kde člověk zjišťuje, že vůbec nezná nebo neznal člověka, který s ním sdílel život, stůl a postel. Ale způsob, jakým Víly dávají oboje dohromady, se mi líbí. Není to nic nápadného nebo dech ukrádajícího, ale čas vám to taky neukradne a možná vás i přinutí přemýšlet nad tím, kolik věcí je úplně jiných, než jakými se nám zdají být. Srovnávat to s Almodóvarovými a dalšími podobnými filmy zejména z románské kulturní oblasti mi nepřipadá šťastné, člověk se zcela zbytečně utopí v analýzách a srovnávání, zatímco má možnost snažit se spolu s hrdiny udržet se na hladině ve vlnobití pravdy a popření, přetvářky a touhy po štěstí, viny a smíření. (14.08.2007)

Antonia ztratila manžela...třikrát. Zemřel, pak přišla na to, že měl milenku a potom se z milenky vyklubal milenec. Příběh s ohromným potenciálem, který by ždímal kapesníky. Bohužel režisér, byť se očividně snažil dostat do Almodóvarovy rudé a modré, skončil u béžové a šedé. Příběh je skvělý, zpracování bezradné. Jako by nevěděl jak příběh uchopit a jak protnout životy postav. Antonie mi tak bylo líto, ale její utrpení mi bylo docela cizí. Hudba mnohdy neseděla (úvodní scéna z muzea). Bohužel takovéhle "maličkosti" pro mě film zbrzdily. Jako by byl Ozpetek rozhodnutý film natočit a pak si řekl, že ubere páru, aby se někdo náhodou neurazil... (27.06.2013)