Upíři

Taliansku horrorovú filmovú školu považujem za klenot svetovej kinematografie. Som ultra fanúšikom talianskych horrorov, gotických snímkov a giallo filmov z minulého storočia. Obdivujem tvorbu talianských režisérov. Preto som sa velice potešil, keď som naďabil na dvd s titulom "Upíri" (l vampiri). S radosťou a nemalým očakávaním som si pustil túto taliansku klasiku z roku 1957. Páni Riccardo Freda a Mario Bava ma nesklamali. Naservírovali mi tajomný, starosvetský, čiernobiely, kriminálny horror. Kto stojí za sériou úmrtí mladých žien? Prečo ich niekto zbavil všetkej krvi? Útočia v Paríži upíri? *** (20.09.2019)

Spíše kriminální sci-fi s hororovými prvky než horor (v Itálii bylo díky fašistické orientaci točení hororů od 30. do 50. let zakázano). Taková raná italská "wallaceovka", ovšem s dobrou černobílou kamerou Mario Bavy a gotizujícím výtvarnými efekty. Proměna tváře mladé hraběnky (Gianna Maria Canale) v stařenu je na svou dobu výborně zvládnuta, údajně pouze s využitím světla a maskérského řemesla. Tento film ve stylu postviktoriánské gotiky je dnes zajímavý spíše jen z hlediska dějin evropského hororu. (18.05.2012)

No, ani nevím, co k tomu vlastně napsat. Hodně se mi líbila povedená kombinace (tehdy) moderního světa s gotickým, všechny ty auta a do toho klasický starý barák se vším všudy. Příběh měl docela zajímavou zápletku, jen se mohl trochu víc rozjet a odvázat, tak z toho všeho nějak vyšla vlastně jen povedená hraběnčina proměna. Ta zaujala. A mladá hraběnka. On to vlastně enní vůbec špatný film, jeho jedinou chybou je, že mohl být lepší. (13.10.2012)

Upírina je to iba v prenesenom slova zmysle a ako horror to určite nefungovalo ani v čase svojho vzniku, ale isté brakové, rodokapsovou literatúrou šmrncnuté kúzlo to predsa len má. Neuvidíme teda dekadentných švihákov so špicatými trojkami, ale potešia aspoň kulisy honosného šlachtického sídla s neodmysliteľnými pavučinami, tajnými chodbami, šialeným vedátorom a tajuplnou, výstrednou šľachtičnou, postihnutou (pozor, spoiler!) "bathory syndrómom". Naivné a zároveň pôvabné - presne v intenciách béčka na jedno použitie. BTW: dnes, v čase pogromu na fajčiarov, ma fascinovalo, ako hlavný hrdina, reportér Pierre Lantin (s vizážou a hereckým "talentom" Lexa Barkera) húli jednu od druhej a nezahasené špaky hádže pokojne na zem - zásadne, keď je v interiéroch. (08.03.2010)

Pravda, Maska démona je o hodně stupňů výše, ale mně se tenhle černobílý horror? líbí. Chvílemi připomíná poctivé gotické horrory, v některých scénách se mi vybaví staré francouzské filmy, zejména Kráska a zvíře. Příjemná vizuální stránka především interiérů domu hraběnky a sklepení evokuje obrazy z dávných časů. Vše doplňuje působivá hudba, která v italských filmech taková často bývá (F.Mannino, R.Vlad - jak příznačné jméno...). Především k dnešnímu pojetí upírů je název poněkud zavádějící, i když tenhle termín se často používal i metaforicky. Například kapitalisté byli upíři, kteří vysávali dělnickou třídu ( to by mě zajímalo, čím by se označili komunisti...kteří krev milovali - rudá vlajka, barva krve, revoluce, šátků, hvězdy.....). (17.08.2010)