Stroszek

Tohodle Herzoga jsem dlouho odkládal, protože je oblepen spoustou depkoidních a chmurných komentářů- říkal jsem si, jestli na to mám vlastně náladu(?)... Ale ono je to všechno trochu jinak.. Jasně, úplně oslava chuti do života to není, ale zároveň to není ani žádná vykonstruovaná nátlakovka patheticky ždímající z diváka nějákou tu těžkou a závažnou emoci. Klasický Herzog styl =Syrové, pravdivé, lehce cynické, slídivé, přemýšlivé, atmosférické a v neposlední řadě vtipné. V rámci Herzoga-spíše takový nadprůměr(4), v rámci filmů obecně-špička(5). (24.12.2013)

Ještě jednou jsem se podívala nahoru a opravdu to bylo drama i když se to chvílemi chtělo tvářit jako komedie, ale to ani omylem. Je to snímek tří lidiček, kteří měli tu smůlu, že se asi narodili ve špatnou dobu na nesprávném místě, prostě jim ten život nešel žít tak, jak by chtěli. Jestli ovšem i oni sami věděli, ale co, v USA to bude všechno dobrý a nej.....ovšem ouha. Ten konec to završil už totálně. (13.07.2017)

.........Díky Faye mám v mé paměti zafixován další výstřelek v podobě herzogova dramatu. Začáteční pomalý rozjezd na evropské pevnině přechází po příjezdu za velkou louži do hustého a šmrncovního rytmu. V závěru, kdy nešťastný Bruno přijde o svůj mobilní dům, už jenom při veřejné aukci lapáte po dechu a v posledních sekundách filmu nezbývá nic jiného, než jen udiveně zírat na slepici, která hraje na piáno a současně stepuje......... (24.05.2007)

Dobro se šíří napříč čsfd a už dorazilo i ke mně. Díky uživateli A_FISH jsem mohla zhlédnout tento skvost, po kterém jsem dlouho toužila. Naštěstí jsem nebyla zklamaná. Bruno S. se svým nepřítomným pohledem mě nadchnul, stejně jako režisér tohoto filmu. Na jeho další díla se teprve chystám a věřím, že mi mé nadšení vydrží. Ze scén, které mě bavily nejvíc, musím jmenovat dražení Brunova domu (licitátor byl opravdu nepřekonatelný), náklaďák kroužící po parkovišti a samozřejmě evergreen, tančící kuře. (10.12.2010)

Tři němečtí životní ztroskotanci se vydávají do USA, aby ztroskotali i tam... Podle mnohých jeden z nejlepších snímků Wernera Herzoga. A to hlavně díky neuvěřitelné míře autentičnosti - samozřejmě díky Brunovi S., který hraje sám sebe, což v tomto případě není v žádném případě metafora. Bruno S. hraje a vypráví pravdivé příběhy ze svého pohnutého života. (08.07.2005)