Manhattan

Uvěřitelný, civilní, lehce posmutnělý a především krásný příběh. Woody Allen se sice roky a roky a roky točí stále kolem stejných témat, ale kdo mu to může mít za zlé, když to dělá tak dobře? V případě svého opusu MANHATTAN ubírá důrazu na svých psychózách (i když i tentokrát přichází řada na Freuda a psychoanalytiky), ale mezilidské vztahy jsou opět probrány a proprány s čistě Allenovskou noblesou. Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi konverzačky, Allenovský suchý/sarkastický humor, Gerschwinovu hudbu a romantické filmy, tak do toho jděte. Stojí to opravdu za to. (24.10.2004)

Bezbřehé tlachání o nudných tématech, nulové emoce, dějství na úrovni jedné epizody jihoamerické telenovely a humor suchý jak troud. Tolik k "legendárnímu" počinu a může se pod něj podepsat třeba 10 Allenů. Chápu, že se autor rozhodl vydat jinou cestou, než po jaké kráčel v případě Annie Hall, ovšem v rámci toho, co očekávám od takového žánru, je pro mne Manhattan naprosto selhávající ve všech aspektech, které má romantické drama obsahovat a nemůže to zachránit ani atraktivní Mariel Hemingway ani skvostný New York. Woodyho tvorba se tak bohužel odkládá na neurčito... (06.06.2022)

New York. Woodyho osudové město. Vzdal mu hold tím nejlepším způsobem, jakým mohl, natočil o něm velice oblíbený film, obsadil své dva dvorní herce, sebe a Keton a svojí neurózou srší hlášku za hláškou, scénář se mi totiž hodně líbil, ironický jako vždycky. Kam se hrabe takový Neruda a jeho vzdání holdu Praze v podobě malostranských povídek, které by zvládl i student třetího ročníku literární akademie. Manhattan není obsahově extra dílo, ale černobílá podoba vsazená do 80. let je fascinující a byl to skvělý krok, který z toho dělá opravdu příjemný a hodlám si tvrdit, že i útulný film, si ho to prostě oblíbíte. A dále si hodlám tvrdit, že je to lepší než Annie Hall, je to více ucelenější a Woody hraje líp, jeho „you know“ je snad v každé větě a ty jeho nesmyslné pohyby. Co více si přát :-). Asi jeho nejlepší komedie. (10.06.2008)

Nerozumiem, prečo sa do IMDb TOP 250 dostali z Woodyho filmografie práve Annie Hall a Manhattan, oboje som UŽ videla a uprednostila by som napríklad Hannah and her Sisters. Z Manhattanu mi imponovali najmä zábery Manhattanu. (14.03.2009)

Obrázky ze života newyorského intelektuálstva. Za salvami brilantních ironických poznámek, sebezpytných úvah a diskusí o vztazích, za přívaly jmen slavných umělců a filosofů, co na diváka útočí v hejnech, číhá naprostá duchovní bezradnost. Postava svým způsobem dosud nevinné sedmnáctileté Tracy je ostrůvkem něčeho ještě skutečného v obrovském moři prázdnoty - něčeho jako lásky, údivu a očekávání. U těch odrostlejších mluvících hlav jsou to pak jen slova, slova, slova. Směju se Isaakovým/Woodyho sarkastickým replikám na celké kolo, ale zároveň mě mrazí - třeba v té scéně, kdy se rozchází se svou mladičkou přítelkyní . Nebezpečí v jejím usvědčujícím, bezradně vážném pohledu dokáže Woody zahnat jedinou brilantní hláškou, které se nelze nesmát. Smíchu navzdory se však Manhattan intelektuálů jeví jako bašta narcistní citové zchromlosti pod maskou přívalů vět. (02.06.2007)