Manhattan

Oslava New Yorku? Kdeže. Spíš oslava Woody Allena. V Annie Hall se Woody s Diane na konci rozešel, v Manhattanu se opět dávají dohromady. Když Diane k Woodymu pronáší, že má skvělý smysl pro humor, je to nejen vtipné, ale i nebezpečně egocentrické. Jestliže Tarkovského krédo zní: „Umění existuje výhradně proto, aby napravovalo svět.", Woodyho filmy napravují čistě jeho samotného a slouží mu místo terapie. Tahle očividná a milá zahleděnost, posílená specifickým humorem, uzavírá Woodyho filmy do vlastního světa bez dalších paralel. Všeobecně se v Manhattanu pokračuje v odsuzování intelektuálštiny… jak jinak než skrze intelektuálštinu. Woody rád ohýbá kulturní persóny, ale zaujímá k nim jen nedbalý postoj, odrhne je a vsadí do svého veledíla v kontextu jedné věty v dialogu či vtipu. (21.11.2007)

New York je zajímavé město. A Woody Allen je zajímavý člověk. Žádná z jeho celkem standardních romancí není tak úplně standardní. Annie Hallová se od většiny například liší tím, že je skvělá. Dialogy, herecké výkony, hudba – vše bezchybné. Manhattan je však jiný, ještě lepší. Milostný čtyřúhelník v různých fázích vývoje a rozkladu se svěže sarkastickými hláškami – to je pouze druhá mocnina Annie Hallové. Ale jak samotný název napovídá, tento film v prvním plánu není a ani nemá být o lidech, hlavní roli Allen zodpovědně svěřil Manhattanu. Jeho ignorace při následném udělování různých cen za nejlepší mužskou neživou roli mě upřímně dost udivila. Takhle působivě ještě žádné místo/město „nehrálo“, resp. nebylo hráno - úžasnou černobílou kamerou i Gershwinovou hudbou. Scény kde se nic neděje jsou tudíž krásné, scény ve kterých se něco děje pak zas dojímavě hořkosladké. Jelikož Manhattan není koncipován coby čisté drama, jedná se o jednu z nejbolestnějších komedií, jakou jsem kdy viděl. Děkuji New Yorku za to že je, a děkuji Woodymu za to že ho má tak rád. 95% Zajímavé komentáře: nunka, Aidan, LuckyStar (21.10.2005)

Nejdřív si Woody Allen nešikovně zvolil milenku v podobě nějaké sedmnáctileté mužatky, která vypadá spíš jak kluk z kukuřičného pole, než jako nezletilá holka z Manhattanu a následně se do mě rozhodl nasypat pár nesouvisejících textů, které v podstatě měly dávat smysl v rámci jeho způsobu života jako takového. Výsledek je takový, že jsem vlastně zjistil, že na sklonku sedmdesátých let na Manhattanu čepovali z kohoutku vodu zrzavou jak ten nejčerstvější pivsoň z tamní putiky a taky to, že holky rádi vyhledávali chlapce, kteří dokázali o umění mluvit okázale a fádně po dobu dvacet dlouhých minut. Zajímavý film, ale že bych se pro něj tak strašně nadchnul, to teda ne. (10.11.2015)

Jste šťasní, nic vám nechybí, všechno je v pořádku. A najednou se objeví někdo, kdo vám ukáže, že byste mohli být ještě šťastnější a vy se divíte, jak jste bez něj doteď dokázali žít. Nakonec člověk vykročí jedním či druhým směrem dál, ale - ono NĚCO se stejně vždycky objeví. Nejčistší dávka čisté romantiky, zkušeností, antisnobství, ironicky nadnesených konverzací o umění a Woodyho v herecky, scenáristicky i režisérsky nejlepší formě. Jak já jsem se na tolika místech poznával, usmíval se i smutnil. Viděl jsem totiž scény, které jako by vypadly z mých představ o ideálním partnerském soužití nebo o mojí budoucnosti. A jednou se v Manhattanu najdu úplně. (17.10.2005)

Scénář: Woody Allen, Marshall Brickman .. Posmutnělé avšak průhledné romantické dobrodružství. Po Annie Hall znatelný krok o kvalitativní schod níže. Lehce provokativní, o zkáze hodnot, navoněné ironií a psychologií. Přes všechny eskapády, milostné vrtochy a manýry zde nejvíce vystupuje láska k New Yorku, spojena s příjemnou atmosférou, zachycenou na černobílý obraz a bohatě gradována hudebním doprovodem. „Drby jsou nová pornografie.“ (11.10.2006)