Manhattan

Kdybych si měla vybrat nějaké město, kam bych se chtěla podívat, nebyl by to New York. A když už bych byla nucena pobývat v New Yorku, nejspíš bych se zašila někam do Central Parku a snažila se tam setrvat do doby odjezdu či odletu. Woody Allen zřejmě toto město velice miluje, dokázal mě nadchnout Paříží i Barcelonou, leč Manhattan mi k srdci nepronikl. A to mám slabost pro tvůrce samotného i pro černobílou fotografii. Podobně jako u Annie Hall jsme se zde opět minuli. (19.10.2018)

Tak já nevím. Skoro všude tu čtu oslavné komentáře a přitom mně osobně Manhattan přišel vlastně o ničem a zdaleka ho neberu jako jeden z vrcholů Woodyho tvorby. Tématicky to je sice hodně podobné Annie Hall, ale ta obsahovala mnohem více humoru. V této vztahové konverzačce je ho minimum. Ani těch spoustu odkazů na klasiky(?) umění u mě nepadlo na úrodnou půdu. Zklamání, od mého oblíbence Allena jsem zvyklý na jinší kvalitu. "Byl tak silný a romantický, jak město, které miloval. Za jeho brýlemi s černými obroučky se skrývala sexuální síla pralesní šelmy." (20.02.2011)

New York je zajímavé město. A Woody Allen je zajímavý člověk. Žádná z jeho celkem standardních romancí není tak úplně standardní. Annie Hallová se od většiny například liší tím, že je skvělá. Dialogy, herecké výkony, hudba – vše bezchybné. Manhattan je však jiný, ještě lepší. Milostný čtyřúhelník v různých fázích vývoje a rozkladu se svěže sarkastickými hláškami – to je pouze druhá mocnina Annie Hallové. Ale jak samotný název napovídá, tento film v prvním plánu není a ani nemá být o lidech, hlavní roli Allen zodpovědně svěřil Manhattanu. Jeho ignorace při následném udělování různých cen za nejlepší mužskou neživou roli mě upřímně dost udivila. Takhle působivě ještě žádné místo/město „nehrálo“, resp. nebylo hráno - úžasnou černobílou kamerou i Gershwinovou hudbou. Scény kde se nic neděje jsou tudíž krásné, scény ve kterých se něco děje pak zas dojímavě hořkosladké. Jelikož Manhattan není koncipován coby čisté drama, jedná se o jednu z nejbolestnějších komedií, jakou jsem kdy viděl. Děkuji New Yorku za to že je, a děkuji Woodymu za to že ho má tak rád. 95% Zajímavé komentáře: nunka, Aidan, LuckyStar (21.10.2005)

Jste šťasní, nic vám nechybí, všechno je v pořádku. A najednou se objeví někdo, kdo vám ukáže, že byste mohli být ještě šťastnější a vy se divíte, jak jste bez něj doteď dokázali žít. Nakonec člověk vykročí jedním či druhým směrem dál, ale - ono NĚCO se stejně vždycky objeví. Nejčistší dávka čisté romantiky, zkušeností, antisnobství, ironicky nadnesených konverzací o umění a Woodyho v herecky, scenáristicky i režisérsky nejlepší formě. Jak já jsem se na tolika místech poznával, usmíval se i smutnil. Viděl jsem totiž scény, které jako by vypadly z mých představ o ideálním partnerském soužití nebo o mojí budoucnosti. A jednou se v Manhattanu najdu úplně. (17.10.2005)

Komentáře se mi k Woodyho filmům píší docela těžce, zvlášť, když se mi jeho film zrovna moc nelíbil. Proč? Já tohohle člověka mám fakt hrozně rád. Mám opravdu rád jeho kecy a narážky na všechno možné od smyslu života, existenci Boha až po hodnocení a komentování umělecké tvorby sama sebe či ostatních. Proto již vyhazuji třetí uslzený kapesník do prádla, když musím napsat, jak jsem v Manhattanu nenašel nic, co by mě zaujalo. Navíc jsem to všechno u Woodyho už viděl. Zas je tu vztah s Keaton, zas plný problémů, v podstatě vůbec to není bláznivé a už vůbec ne vtipné, jen je to černobílé. Život v Manhattanu je stereotypní, film Manhattan je stereotypní. (07.09.2008)