Manhattan

Obrázky ze života newyorského intelektuálstva. Za salvami brilantních ironických poznámek, sebezpytných úvah a diskusí o vztazích, za přívaly jmen slavných umělců a filosofů, co na diváka útočí v hejnech, číhá naprostá duchovní bezradnost. Postava svým způsobem dosud nevinné sedmnáctileté Tracy je ostrůvkem něčeho ještě skutečného v obrovském moři prázdnoty - něčeho jako lásky, údivu a očekávání. U těch odrostlejších mluvících hlav jsou to pak jen slova, slova, slova. Směju se Isaakovým/Woodyho sarkastickým replikám na celké kolo, ale zároveň mě mrazí - třeba v té scéně, kdy se rozchází se svou mladičkou přítelkyní . Nebezpečí v jejím usvědčujícím, bezradně vážném pohledu dokáže Woody zahnat jedinou brilantní hláškou, které se nelze nesmát. Smíchu navzdory se však Manhattan intelektuálů jeví jako bašta narcistní citové zchromlosti pod maskou přívalů vět. (02.06.2007)

Další skvostný neurotik rozjíždí "nejisté jistoty" a zmatenosti v mezilidských vztazích. "Nenápadně" zachycuje milovaný New York. Dotýká se sexu, sarkastického humoru, Freuda atp. Prostě stále stejných témat a motivů, kdy mnohdy tušíte, co přijde (jde o můj desátý allenovský film), přesto to/ho milujete!! Navíc kladem je toliko propíraná Gershwinova hudba a ku prospěchu filmu je i angažování (pro mě příjemné překvapení) tehdy osmnáctileté Mariel Hemingway!! Černobílá romance.. (09.11.2006)

Jste šťasní, nic vám nechybí, všechno je v pořádku. A najednou se objeví někdo, kdo vám ukáže, že byste mohli být ještě šťastnější a vy se divíte, jak jste bez něj doteď dokázali žít. Nakonec člověk vykročí jedním či druhým směrem dál, ale - ono NĚCO se stejně vždycky objeví. Nejčistší dávka čisté romantiky, zkušeností, antisnobství, ironicky nadnesených konverzací o umění a Woodyho v herecky, scenáristicky i režisérsky nejlepší formě. Jak já jsem se na tolika místech poznával, usmíval se i smutnil. Viděl jsem totiž scény, které jako by vypadly z mých představ o ideálním partnerském soužití nebo o mojí budoucnosti. A jednou se v Manhattanu najdu úplně. (17.10.2005)

pre milovníkov woodyho allena zásadný film, rovnako ako pre jeho neprajníkov: kopec skvelých hereckých výkonov, sarkazmu, vtipných hlášok, intelektuálneho dialógovania, popletených vzťahov, new yorku, znova postavy, aké u neho poznáme s rovnakými problémami - no znova akosi inak a vždy geniálne; obzvlášť vydarená je na tomto filme úžasná čiernobiela kamera, úchvatné kompozície; (14.02.2014)

Nadhera. Krasna atmosfera, perfektne pouzita hudba a dokonala kamera Gordona Willisa. Sice ma stale stvu Allenov herecky prejav a tie jeho dialogove plky, no pribeh sa tentoraz podaril viac nez na vybornu, takze mu to nemam problem odpustit. 9/10 P.S. A ak Allen tento svoj pocin skutocne tak nenavidi, je uplne evidentne, ze som nastastie na uplne inej vlnovej dlzke nez jeho standardna tvorba. (10.05.2020)