Terug naar morgen
The Sum of Histories
Režie:
Lukas BossuytScénář:
Lukas BossuytKamera:
Stijn van der VekenHrají:
Koen De Graeve, Karina Smulders, Robrecht Vanden Thoren, Matteo Simoni, Bart Hollanders, Charlotte Anne Bongaerts, Polleke van der Sman (více)Obsahy(1)
Geniální vědec Viktor vede společně se svou manželkou šťastný život i navzdory tragické nehodě, která se jim v mládí přihodila. Jednoho dne učiní za pomoci svého asistenta jménem Titus přelomový objev. Společně najdou způsob, jak posílat e-maily do minulosti. Viktora spaluje nepotlačitelná touha změnit svou a Leninu minulost a klikne na tlačítko "odeslat." Ale nehledě na to, o jak malý zásah se jedná, změnit minulost se nikdy neobejde bez rizika. Snímek THE SUM OF HISTORIES je překvapivě – nikoli však náhodou – milostným příběhem o odpovědnosti za své vlastní štěstí, o osudu, o náhodě a... o příliš ukvapeném kliknutí na tlačítko "odeslat." (Cinemax)
(více)Recenze (4)
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 44: BELGIE: „O tom skutečně nic nevím. Možná to byla už třetí nebo čtvrtá realita.“ Já to fakt nechápu. Sleduji film a říkám si během sledu dvou až tří scén, že se v tom zamotaném časovém kruhu úplně ztrácím, pak přijde další scéna, která něco osvětlí a mě to docvakne... AHA!... a pak zase další zvrat, změna či skok v čase a já zase tápu a nechápu... a tak jde to se stoupající kadencí dokola až do úplného závěru, u nějž jsem byl spokojen, že vytvořil funkční cyklickou návaznost k úplně první scéně. Musím ale uznat, že minimálně během první třetiny mě tento způsob vyprávění nadchl, protože vidět nejdřív mysteriózní zápletku se zásahem z blízké budoucnosti a o chvíli se dovědět pozadí díky tomu, že děj mezi tím chronologicky do té budoucnosti záhy přirozeně přešel a vše odhalil, to mě docela odbouralo. Kromě zmatení jsem se však nevyhl i pocitu záblesků slabších míst, kdy romantické scény až na jednu silnější výjimku k závěru neměly pro mě v sobě žádné větší kouzlo ani napětí, stejně jako některé „prodloužovací“ záběry bez děje – byť naštěstí ani jeden z těchto typů scén se nevyskytoval často a netrvaly dlouho, při kratší stopáži žánrového filmu jsem se neubránil dojmu výkyvu nasazené laťky. Nesedlo mi ani podbarvení jednoho tragického zvratu tklivou hudbou, blížící se se zpomalenými záběry až k citovému vydírání. Snímku autorského debutanta z Belgie nelze upřít jistou originalitu námětu, přestože schéma cyklického cestování časem s nemožností plně napravit minulost se tu do jisté míry (včetně ústřední myšlenky) nevyhne viditelné podobnosti se staršími proslulými filmy typu 12 opic, ačkoliv speciálně na námět posílání e-mailů v čase nelze zapomenout. [65%] ()
Film zaměňuje cestování časem za cesty do paralelních vesmírů. 1) Nevýrazný, ale docela příjemný film je scenáristicky ukázněný, kompaktní s koncem, který respektuje ideovou linku příběhu. 2) Na vyznění snímku se podílejí i herci: 33letý Robrecht Vanden Thoren (Titus, asistent v budoucnosti), 28letý Matteo Simoni (Tom) či 31letý Bart Hollanders (brýlatý Dimi). ()
Línia The Butterfly Effect naďalej pokračuje, tentokrát v belgickom prevedení s e-mailovou verziou. A musím uznať, že Belgičanom sa celkom zadarilo. Film mal dobrú zápletku, rovnako aj spád (hoci tempo by som uvítal aj pomalšie), no a celé to zavŕšila skvelá pointa. Akurát mi bolo ľúto, že dĺžka tohto filmu bola len 86 minút. Nespočetne veľa filmov majú mamutie dĺžky úplne zbytočné, prakticky bez vyššieho zmyslu. No v tomto prípade by som kľudne uvítal aj dlhšiu minutáž, ktorá by umožnila aj obšírnejšie vykreslenie súvislostí, možno aj jednu paralelnú realitu navyše s ďalším možným scenárom. Ale čo už narobíme, občas to bolo až príliš stručné a vecné, ale napokon to zhrnuli do naozaj vydarenej pointy. ()
Opravdu je to jen belgická verze Butterfly Effect s e-maily, takže to taky vypadá. Sice s dobrým scénářem a snahou podat to co nejlíp, ale chybí mi v tom výraznější režisérova stopa a hlavně nějaká silnější scéna, která by z toho udělala sice výrazně inspirovaný, ale stále funkční zážitek. A z Butterfly Effect si to vlastně bere vše podstatné, včetně výstavby příběhu a myšlenky. Takhle se obávám, že si z toho časem budu pamatovat jen soutěž o největší kravské lejno (což je scéna, kterou jsem absolutně nepochopil a vyloženě mi svým ""humorem"" vadila) a otravného Tituse, u kterého se divím, že se vůbec kdy dostal na vysokou, natož aby tam dělal asistenta. Ono to totiž je docela zaměnitelné a s málem opravdu vlastního vkladů mám po zhlédnutí pocit, že lepší trávit čas u Osudového doteku - a nic víc. Slabé 3* ()