Můj milovaný nepřítel

Pro fandy dvojice Kinský-Herzog (jako jsem já) je tohle povinná četba, pro ostatní je to možná až moc dlouhé. Historky o tom, jak se mladý Kinski zavřel v koupelně a během dvou dní ji rozbil na malé kousíčky, jak proletěl zavřenými dveřmi, protože mu dostatečně nevyžehlili košili anebo jak Indáni nabízeli Herzogovi, že Kinského na konci natáčení zavraždí, to je výborný materiál na vyprávění do hospody stejně jako do dokumentárního filmu, ale nesmí se to moc opakovat. (04.01.2010)

Některé dokumenty stojí jaksi na vodě. Zdá se, že ani nemají tolik co říci. Vztah Herzoga a Kinskyho to však v pohodě utáhne. Viděl jsem Fitzcarraldo a slyšel, co vše se při natáčení dělo. Pak to byl už jen krůček k tomuto dokumentu a od něj je to krůček k dalším filmům této dvojce. (26.11.2022)

Po vzhliadnuti filmu je to jasne - blazon! Mam na mysli samozrejme Herzoga. (13.04.2023)

Na zkrocení sil přírody člověk moc efektivních prostředků nemá. Pakliže se to povede, tak se mluví o malém zázraku, jako například u atomové elektrárny. Nejinak tomu bylo i s usměrnění živlu jménem Klaus Kinski, kterého dovedl korigovat průvodce tímto filmem, ale i autor obdobně zaměřené knihy, Werner Herzog. ___ Díky přerušované poddajnosti této zhmotnělé energie v těle herce Kinského mohla vzniknout nesmrtelná díla jako Aguirre, hněv Boží nebo Fitzcarraldo. Bylo jen otázkou času, kdy, jak a kterým směrem se síla, jež vládla nezměrnou intenzivní energií projeví a jako sluneční protuberance smetla vše, co ji stálo v cestě. O krotkosti, jako u lva, mluvit nelze, i když v danou chvíli provádí, to co od něj potřebujete, šelma šelmou zůstává, tak bylo na místě mít se pořád na pozoru, jinak by vás koncentrovaný paprsek její pozornosti snadno položil na lopatky. Ten, kdo se nedal a jako zeď čelil tomuto náporu se stoickým klidem a tím hypnoticky bránil přilévání oleje do ohně, jenž živel živí, a tak se stává nekontrolovatelným, byl právě vypravěč tohoto filmu, který nalezl šém pro usměrnění tohoto Golema a zachránil nejeden film. Díky neviditelnému biči, jenž sloužil jako vodítko, mohl Herzog, byť na chvíli, ovládnout Kerbera před kamerou, a se svítícími plameny v očích zvěčnit nezaměnitelné charaktery expresivních emotivních megalomanů, kteří svoji posedlost nesmrtelným velikášstvím rozhodně neprojevují latentně. (24.08.2015)

Herzog vypráví, jakej byl Kinski hysterik a egomaniak a jak nestrpěl, aby nebyl vždy v centru pozornosti. Zároveň ovšem nemine jedinou příležitost, aby ho s jemností sobě vlastní neshodil, neponížil (že má uplně hloupej vztah k přírodě, že vůbec nebyl z nebe spadlej genius, jak se tvářil, ale že cvičil deset hodin denně atd.) a delikátně nenaznačil, že on sám je samozřejmě ten větší a opravdovější šílenec/genius/umělec/člověk/fitzcarraldo z nich dvou. Nakonec až z tohohle napětí je zřejmý, proč ho musel "against his better judgment" tak milovat. (28.04.2014)

Při každé zmínce o Fitzcarraldovi mi vytane na mysli tento citát jednoho (naprosto nesouvisejícího) režiséra: "What’s missing nowadays is major ambition in work. I don’t mean ambition to be famous. I mean ambition to do something that can’t be done or that no one sane would do." Možná by se hodil spíš k filmu Burden of Dreams ("I shouldn't make movies anymore. I should go to lunatic asylum right away."), ale tady se Herzogovo (!) šílenství projevuje ještě mnohem víc. Toho člověka nic nezastaví, pro film je ochotný obětovat život (nejen svůj, jak víme), ale stejně tak Klaus Kinski, třebaže se bojí sebemenší infekce, hraje až na krev, bez ohledu na následky (viz příhoda s peruánským hercem). Ano, mj. tohle mi v dnešní době chybí, stejně jako autorovi onoho citátu. (A jak na konci tohoto filmu říká fotograf Beat Presser, tím skutečným Fitzcarraldem je Werner Herzog. Ten, který sice netuší, čeho je přenesení obrovského parníku přes horu metafora, ale metafora je to skvělá.) (31.12.2022)

Towards the end of shooting, Indians offered to kill Kinski for me......to asi hovorí za všetko (10.03.2019)

Zajímavý dokument Wernera Herzoga, vzpomínajícího na rozporuplnou osobnost Klause Kinského. (28.09.2004)

Někteří se na tenhle dokument podívali proto, že znají Herzogovu tvorbu s Kinským v hlavní roli. Mě to teprve přivedlo k jejich společné tvorbě. Filmy, o kterých je v dokumentu řeč nemusíte znát. Komentáře mluví za vše. Divák je tak ještě víc zvědavý, jak budou Herzogovy filmy působit. Věřím, že pro režisérovi fanoušky je to zajímavý pohled do těkavého zákulisí, kde každou chvíli vybuchuje bomba jménem Kinski. (30.11.2009)

Při závěrečném monologu fungují emoce na maximum, ale jinak se nejedná o nic výjmečného. (27.02.2017)

Úžasný dokument o úžasném režisérovi a ještě úžasnějším herci. Krásný závěr mi bude neustále připomínat, jak velkou osobnost filmový svět v osobě Kinského ztratil. Čest jeho památce! (06.04.2013)

Ty vole, je to prostě Werner Herzog jezdící na různý místa a vyprávějící historky, tak jak si je pamatuje. Jestli tohle pro tebe není jedna z nejvíc kůl věcí na světě, tak mi zmiz z vočí kurva. (07.12.2015)

Vskutku zajímavá výpověď o bouřlivém vztahu dvou mužů, kteří vždy balancovali na hraně geniality i šílenství, jejichž jména budou vždy spojena silným poutem a pro mne navždy zůstanou esy německé kinematografie! (05.01.2016)

Nádherný snímek o šíleném Kinským, který i když byl bláznivý, tak věděl, o čem filmy jsou a co je pro film třeba udělat. (25.01.2017)

Drby, zhlížení se v zrcadle, alibistické mlžení, zajímavé příspěvky k dějinám lecčeho... - tohle všechno lze v "Mém nejmilejším nepříteli" najít. O tom, že Kinski byl magor, není sporu; Herzog svoje magorství maskuje až mrazivou racionalitou a sebekontrolou, která mu umožňovala tu a tam uřídit neřízenou střelu (o jejíž "genialitě" osobně pochybuji) a využít ji k dosažení vlastního cíle s rizikem újmy na zdraví méně důležitých bližních. (24.12.2023)