Hudba:
Štěpán LuckýObsahy(1)
Pozdější spolutvůrci slávy české kinematografie 60. let Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa začínali o desetiletí dříve pochybnými, trapně inscenovanými dokumenty, v nichž hájili tehdejší politické i hospodářské poměry. V tomto snímku, vzniklém jako absolventská práce na FAMU, sledují postupné zvelebování státního statku kdesi v krušnohorském pohraničí, kam po odsunu německého obyvatelstva přicházejí noví osadníci. Když překonají vlastní pochybnosti i úklady nepřátel, začne se jim konečně dařit. Poznají, že ze všeho nejdůležitější je politická uvědomělost. Kachyňa a Jasný zde použili princip inscenovaného dokumentu, jehož aktéři představují sami sebe a pro kameru opakují skutky, které dříve konali, samozřejmě v řádném politickém opracování. Proto je také tolik důležitý průběžně znějící komentář. Přesto se již tady projevil smysl obou režisérů pro výtvarné hodnoty snímaných obrazů i snaha v rámci možností kultivovaně a ve vypravěčky gramotném tvaru postihnout střípky reality. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Ideově čirá propaganda, ale zručně natočená a na propagační film vlastně docela lidská. Zvláštní je, že není vůbec používán diegetický zvuk - tipl bych si, že je to omezení dané nedostatečným materiálním zabezpečením JAMU v době jejích začátků. Pokud se v tom ohledu nemýlím, musela to být poměrně bizarní doba pro studenty filmové školy. ()
Jako školní cvičení je to fenomenální - v tom smyslu že Kachyňa s Jasným natočili vědomě naivní agitku, která tlačí na pilu každým obrazem. Krásné obrazy a střihová montáž, která by se možná obešla i bez voiceoveru. Často je to nechtěně vtipné a morálně je to celé dost na pováženou. Pokud se na to ale díváte jako na dokument o jedné době ( a tím myslím i samotnou formu filmu ), tak "Není stále zamračeno" rozhodně stojí za pozornost. ()
Inscenovaný dokument z transformační komunistické prvoletky. Točit v té době svůj debut muselo nutně znamenat dělat velké kompromisy. Řemeslně to nebylo špatné. Naneštěstí politické zadání zcela pohltilo výraz/obsah díla. Ona KSČ nebyla žádnou obětí sabotážních živlů, naopak...37% PS: Na konci ty běhající zvířátka...uf, to byl nářez :) . Výborný komentář: pytlik... ()
Jasnokachyňovská poetika spojená s budovatelským nadšením. Vliv ruské kinematografie jsem neodhalila, inspirace Plickou je patrná. Ač se mnozí ošklíbají nad obsahem, podívám-li se na film jako na studentský počin dvou velkých režisérů, vnímám víc zdařilou filmařinu. Kdyby všechny budovatelské dokumenty měly tuto úroveň, dalo by se na ně dívat i dnes. Vynořují se otázky, jak by pohraničí vypadalo, kdybychom po válce nevyhnali starousedlíky navyklé horskému životu nebo jestli by se kravkám nedařilo lépe, kdyby zůstali v rodné stáji. ()
Je to zvláštní,jak se dnes mladí lidé dokáží na první pohled zamilovat-do stroje.... Nejdřív mě poslal k čertu a pak ke komisaři.... Na Moldavě bylo tenkrát možné úplně všechno...Ale vážněji, film je řemeslně velmi dobře natočen. Propagandy na rok 1949 tam ještě není tolik,ale o to více rafinovanější.A závěr to je úplný Ejzenštejn sám :) ()
Galerie (1)
Photo © 39. Letní filmová škola
Zajímavosti (2)
- Absolventský film Vojtěcha Jasného a Karla Kachyni byl prvním filmem posluchačů FAMU uvedený do distribuce spolu s jejich dalším snímkem Věděli si rady (1949). (sator)
- Při záběru na správního komisaře a jeho tajemníka, jak hrají karty, je na stole rádoby ledabyle položená kniha, kde je přes celou jednu stránku fotografie Winstona Churchilla. Tvůrci tak poměrně levnou formou dokreslují, kdo je tady ten podvratný buržoazní živel. Ten tak kromě karbanu, pítí, lenosti, sabotáže, krádeží, apod. čte i podvratnou literaturu. (KM Phoenix)
Reklama