Máma má raka

Patrně nejlepší kraťas, který jsem kdy viděl. Je to sice další absurdní píčovina z Řezníkova těžko uchopitelného světa, ale má tolik vtipných hlášek, stejně vtipných scén a tolik bizarních postav, že je snad Pohl pěstuje v květináči ze semen od Monsanta. Nákup pervitinu, pasáž v nemocnici, flashback na životní strasti krkajícího zmrda nebo Řezníkův teplý fotr v sauně, u těchto scén jsem se málem epilepticky zechcal. Vlastně jsem u toho chcal mnohem víc než při součtu všech hollywoodských komedií, které jsem letos viděl. Možná jsem jen retardovaný kretén, možná je Máma Má Raka nejlepší film všech dob. Těžko říct, odpověď zná jen to masivní dildo z prdele Kamilovy mámy. 100% (06.10.2016)

To, co jsem napsal o Pohlově Životě, který není krásný, platí do písmene i zde. Oceňuji zachycení typicky české hospodské atmosféry. Je to absurdní, vtipné v rovině zoufalosti a je to trefné, protože tyhle výpitky můžete bohužel najít téměř na každém rohu. Pohl šel tentokrát ještě více do absurdna a nešetřil ani dost nechutnými vtípky. Kdyby k sobě dostal zkušeného scenáristu, nemusel by v určitých momentech vařit z vody a mohla by z toho vzniknout konečně vtipná a odvážná česká komedie. 7/10 (28.09.2016)

Že čeští amatéři a videotvůrci mají obecně vzato nulové standardy na cokoli a notují si spíš s totálním diletantstvím ve stylu mimáčové Máni, která se s těma háčkovanýma plavkama přece nebude nějak srát, než s nějakou tvůrčí alternativou, jsem za ta léta naplněná jednou neschopnou, usilovně fťypnou křečí za druhou už tak nějak neochotně akceptovala. V kategorii "dyž vono je nám to vlastně úplně u prdele" ale tenhle řitní výtok představuje zcela nové dno. Můj odpor ke Kung Fury najednou zpětně působí dost neoprávněně a cokoli, co odteď vyleze z RLM, má ode mě automaticky pětihvězdu. Nezájem maskovaný za nadhled, jen tomu hezky pleskejme. (12.10.2016)

Výrazně slabší než ostatní řezníkovi filmy se spoustou zbytečných scén. O největší zábavu se tu postaraly většinou vedlejší postavy, které již zazářily v ostatních filmech. Dále také velice chválím nápad s poručíkem Danem a bojovou scénou z lesa. Lehce nadprůměrné s několika dobrými vtipy. Sledování určitě nelituji. (13.10.2020)

Ač je to téměř nemožné, pokusím se teď pokorně vyjádřit veškeré niterné pocity z tohoto mimořádného filmového díla. Je to jako hřejivá a bezpečná mateřská náruč, totálně poblitá zpola natráveným kefírem s kousky nazelenalého kabanosu, jako něžné, pomalé a romantické milování s nádhernou modelkou na kompletně posraných a pochcaných hajzlech v šesté cenové, jako osvěžující letní větřík, vanoucí směrem od čerstvě exhumovaného masového hrobu, jako veselý, čistý a upřímný dětský smích, znějící z onkologické kliniky, jako překrásně rozkvetlá jarní louka, posetá hovny tureckých řidičů kamiónů, plnými hlíst a obsypanými masařkami, jako bezstarostné brouzdání chladivým příbojem v kouzelném tichomořském ránu hned vedle vyvrženého a hnijícího keporkaka, jako první nesmělý polibek na dychtivé dívčí rty, olezlé hnisajícím herpesem, jako právě upečený, křupavý a ještě teplý domácí chléb, velkoryse namazaný ráfkovým tvarohem pět let nemytého bezdomovce či jako milé, citlivé a konejšivé pohlazení po análním znásilnění tlustým, chlupatým a smradlavým cigánským spoluvězněm. Prostě, když se bezbřehý intelekt takto snoubí s absolutní estetikou, nezbývá, než celou duší podlehnout a opájet se pocitem, kolik tu s námi stále žije krásných, moudrých, kulturních, příjemných a neskonale empatických lidí. Ač mě kapku jímá přirozený stud za takovéto explicitní emoční projevy, dvakrát mě to nahlas rozřehtalo tak, že jsem, kurva, nemohl přestat. Díky, Řezníku! (12.10.2016)