Její zpověď
Blackmail
Režie:
Alfred HitchcockKamera:
Jack E. CoxHudba:
Hubert BathHrají:
Anny Ondráková, Sara Allgood, Charles Paton, John Longden, Donald Calthrop, Cyril Ritchard, Alfred Hitchcock, Joan Barry, Phyllis Konstam, Percy ParsonsObsahy(2)
Mladá dívka Alice se v náhlém rozmaru pustí do flirtu s neznámým mužem, aniž by tušila, jaké následky to bude mít. Muž se ji pokusí znásilnit a Alice jej v sebeobraně ubodá. Na případ je nasazen detektiv Frank, Alicin snoubenec, který brzy tuší, že vše souvisí právě s ní. Není však jediný, kdo zná pravdu - zanedlouho se ohlásí vyděrač, který viděl Alici při činu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
3,5/5 ()
Skvelý Hitchov prechod na éru zvuku v jeho filmografii. Film začína bez slov, predstavuje nám detektíva počas bežného dňa v práci. A až po cca 10 minútach zaznejú prvé slová, dokonca postavy sú chrbtom ku kamere, to je doslova predohra pre zvuk. Sám Hitch veľmi dobre experimentuje so zvukom, primárne v debatách kde hrá ústrednú rolu nôž, zároveň vraždu v sebaobrane nakrúti štýlom ešte z nemej éry. Čiže je to film kde sa miesi nový prvok - zvuk so silou vyprávania obrazom, v ktorej je Hitch tak silný. Príbeh v správaní postáv má hluché miesta, napr. v tom, že detektív si one-to-one nezisťuje kdeže a prečo sa zatúlala jeho priateľka. Tá je až príliš prikovaná tým čo vykonala a v jej herectve je silné prehrávanie a pôsobí dojmom, že to celé nezvládla. Ani jej priateľ-detektív nie je natoľko presvedčivý, normálne najlepšie to hrajú civilne pôsobiví Alicini rodičia. Celkovo snímka nedokáže naplno zaujať, dostupná je len polotučná atmosféra, motív i zápletka sú strohé, zaujímavé vyústenie diela v tom, že hrdinka zostáva na slobode, no s doživotnou stigmou viny však stojí za zmienku. ()
Na to, že je to film z roku 1929, tak klobouk dolu! ()
Alfred Hitchcock chtěl původně natočit následující závěr : po pronásledování vyděrače měli dívku zatknout a mladý detektiv s ní měl opakovat všechna gesta z první scény - želízka, otisky prstů a tak dále. Pak by šel do umývárny a tam by se ho zeptal nic netušící starší kolega : "Jdete dnes večer někam se svou dívkou ?" - "Ale ne, dnes jdu rovnou domů." A tím by film skončil. Producentům to připadalo příliš deprimující... ()
Trochu mě to zklamalo. Zbytečně se film natahoval a já čekala že Ondrákovou za její čin zavřou. Ale že se jenom zasmáli? Trapný to konec. Ale je s podivem že tentokrát to nebylo to co vždycky. Muž sevře pevně ženu do náručí, ona se nejdříve brání, ale poté zjistí že ho má vlastně ráda. Kdepak. Tady vše proběhlo nečekaně ůplně jinak. ()
Strašně na tom jde vidět, jak to s tím zvukem ještě neuměli. Ani herci, ani tvůrci. Ale vždy musí být někdo první. ()
Nemecky nazov: Erpressung ()
První zvukový film a zároveň poslední němý film Hitchcocka, který je mnohdy považován za vůbec první britský zvukový celovečerní film. Původně se film začal natáčet jako němý, ale později produkce přišla s nápadem, že se určitá část natočí se zvukem. Přitom Hitchcock považoval tuhle myšlenku za absurdní a mnoho scén tak natočil bez samotného zvuku. Tyto scény byly následně chytře použity kvůli nesynchronizaci obrazu a zvuku tam, kdy nebyly tváře herců viditelné. Jakoby si sám Hitchcock byl vědom veškerých aspektů této nové technologie a mistrovským stylem dokázal využít veškerá pozitiva, či negativa v celkový prospěch filmu. Už zde se projevuje viditelný náznak tvůrčí nezpochybnitelné schopnosti Hitchcocka, který staví na nové technologii a zároveň se drží veškerých filmařských zásad, které byly do té doby objeveny a vyzkoušeny. Obrazová symbolika, ať už pomocí předmětů, střihu, nebo kamerových záběrů, působí na svoji dobu zcela neuvěřitelně, viz například procházka po městě, obraz, nůž, bezvládná ruka, nebo fantastická scéna při snídani, která nádherně využívá zvukový doprovod a záměrně filtruje veškeré ostatní, nežádoucí zvuky, a umožňuje divákovi zaslechnout pouze jediné slovo, které hlavní hrdince tvrdě rezonuje ve svědomí. Dozvuk němé filmové doby je pořád znatelný a viditelný, ještě aby taky ne, ale i přes některé negativa a slabší pasáže, které zcela nefungují tak, jak by se z dnešního pohledu očekávalo, se jedná o nadčasový thriller, který je pouze nepatrnou předzvěstí toho, co budeme v budoucnu od mistra moci očekávat. "Detectives in glass houses shouldn't wave clues." ()
Velmi dobře provedený thriller s Anny Ondrákovou v hlavní roli mladé dívky, která ubodá náhodnou známost. A protože je její přítel policista, je mu hned jasné, kdo vraždu provedl. Pak se ale na scéně objeví vyděrač a je potřeba jednat. Viděla jsem ozvučenou verzi, která rozhodně nebyla špatná, v některých scénách by se napětí dalo krájet. Přesto tomu něco málo chybělo. Možná, že je to právě tím dodatečným ozvučením a dotočením některých zvukových scén, protože scény vypadající jako němé mají jinou, mnohem hutnější atmosféru. ()
To že jsou policisté v Hitchcockových thrillerech až na třetí koleji (1. "nepravý muž", 2. padouch) jsme si už asi všichni zvykli, ale aby byli policisté také podváděni svými přítelkyněmi už ne. V "Příšerném hostu" a zde se záplatka vždy rozvinula na základě "nevěry" slečny hlavního policisty. Jinak na filmu "Její zpověď" je zajímavá konfrontace němého a zvukového filmu. Podívejme na scény, které evidentně vznikaly pro němou verzi a scény, které byly tvořeny už na základě možnosti zvuku. Ty první jsou fascinující filmové obrazy a ty druhé jsou strnulé ukecané vaty (samozřejmě tak působí v kontrastu s "němými scénami", v jiném filmu by působili zcela tradičně). ()
Alice v podání Polky Anny Ondrákové na mě působila krajně nesympaticky. Dívat se 82 minut na její stupidní leč krásnou tvářičku bylo pro mě utrpení. Celé se to hrozně táhlo a trochu mi nešlo do hlavy, že Frankovi ani trochu nevadilo, že ta blbka šla k cizímu chlápkovi do bytu. Jeden ze slabších Hitchcocků. Nicméně by mě docela zajímala ta němá verze, protože pokud z ní někdo pochopí uplně přesně všechno, tak to teda klobouk dolů... ()