poster

Klient

  • Írán

    Forushande

  • Írán

    فروشنده

  • Francie

    Le Client

  • Velká Británie

    The Salesman

Drama / Thriller

Írán / Francie, 2016, 125 min

Režie:

Asghar Farhadi

Scénář:

Asghar Farhadi

Hudba:

Sattar Oraki
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    ***

    Když natočíte dokonalý film jako Nader a Simin, je asi nevyhnutelné, že jakýkoliv pokus o posun v témže tématu bude vyhození z rovnováhy. Možná proto je každý film Kubricka úplně jiný? Protože Stanley věděl, že dokonalost není kam posunout? Farhadi každopádně trpí na to, že vše skvělé bylo už v Rozchodu. A vše ostatní už skvělé není.(18.5.2017)

  • Joges
    ***

    Od oceněného filmu bych čekal mnohem více. Klient mi přišel námětem sice zajímavý (ano, je tam ta správná dramatická zápletka), ale jinak to byl takový všední a obyčejný příběh. Kolik dnes podobných osudů a filmů je. Například vtipnější a mnohem nápaditější soupeř z oskarového klání Toni Erdmann mě bavil o něco více.(27.2.2017)

  • dopitak
    ****

    Farhadiho mám v hledáčku už od komerčního úspěchu Nadera a Simin (na který se stále chystám), ale poprvé jsem jej ochutnal v březnu 2014 na Cinema Mundi v Minulosti (5*). Měl bych jít ještě víc zpátky proti proudu času a dokoukat poctivě i všechny starší kousky (co nám umřel Kiarostami, svěží vítr z východu zeslábl, a hlavně tuhle část světa rád vidím ve filmu, a nemusím tam ani jezdit/ani oni sem). Klient je dalším filmem, za nějž Farhadi sklízí mezinárodní ocenění. Profesně a technicky je to brilantní práce, už první záběr perfektní. Trochu mi vadilo to divadlo (i když to hlavní nosné téma bylo potřeba přepínat) a taky natahovanost, vyšetřování se dalo věnovat víc času. Konec překvapivý, ale třeba reakce manžela, než pánovi otevřel dveře, veskrze lidská, ty emoce a pocity tryskaly z plátna/obrazovky. Farhadiho rozhodně dál sledovat, i když kvalit Minulosti (té hodně pomohlo to prostředí Francie) Klient nedosáhl ani v nejmenším.(18.4.2017)

  • poz3n
    ****

    Je zajímavé, kolik výrazných autorských festivalových snímků vzniklo v roce 2016 na stejných základech. Neznámá dívka bratří Dardennů, Zkouška dospělosti Christiana Mungiu i Farhadiho Klient budují téma filmu na rovině sociálního dramatu obyčejných lidí, jejichž život naruší násilný čin. Jeho podstata však není zcela jasná a hlavní postavy se tak s pomocí jakési detektivní zápletky pokoušejí nalézt pravdu, která se ale ve všech případech vyjeví jako neuspokojivá a určitá míra viny se pomalu ale jistě přesouvá na hlavního hrdinu. Zajímalo by mě, jestli je to přirozený souběh okolností a nezávisle na sobě tak tvůrci reagují na dobu okolo nás, anebo se jedná o čirou náhodu. Faktem je, že vítězem je u mě stále rumunská Zkouška dospělosti. Farhadi nicméně nenatočil špatný film. Nemá sice takový drive jako Rozchod Nadera a Simin, dokáže ale i tak působivě vygradovat děj a zanechat v divákovi hořkou pachuť. Na Oscara to však za mě není. 7/10(30.5.2017)

  • Matty
    ***

    Jak se Farhadimu po většinu času daří vyhýbat divadelnosti a zbytečně nezdůrazňovat paralely s Millerovou Smrtí obchodního cestujícího, v posledním aktu filmu padá řetěz a láme se v uondané bytové drama, tažené k zemi doslovností, statičností, snahou vše doříct a zkratkovitým jednáním dosud rozvážných postav. Vyjma nezvládnutého konce jde o herecký silný, (skoro hororově) napínavý a vícevrstevnatý portrét restriktivní společnosti, ve které se střetává tradice s modernitou, všichni se cítí zranitelně a provinile (ať za to, co udělali, nebo za to, k čemu se neodvážili) a neustále, nejen na jevišti, nosí masky. Přestože film nese některé znaky thrilleru a odvíjí se po vzoru detektivky, odhalení mužovy identity ale není cílem vyprávění a jako takové ani nepřináší žádnou katarzi. Pro Farhadiho je podstatné, jak se po ztrátě dosavadních jistot „vybarví“ jednotliví aktéři. Stejně jako ve svých předchozích filmech přitom nechává na divákovi, aby vynesl ortel. Situaci nám nijak neulehčuje novými odhaleními, zpravidla vedoucími naše sympatie k jiné postavě. Prostředí, na němž jsme závislí, ale kterému zároveň nelze důvěřovat, chytře využívá jako metaforu lidské mysli. Zejména při vynášení soudů nad druhými rádi zůstáváme v zajetí vlastních představ o tom, co se sluší a patří, a nejsme schopni situaci nahlédnout očima toho druhého. 70%(11.1.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace