Zpovídám se

Čím viac Hitchových filmov mám napozeraných, tým viac mám pocit, že ma už ničím nemôže prekvapiť. Klasický zamotaný príbeh tento raz bez svojských režisérskych perličiek, ktorý sa 5 min pred koncom vyjaví na obraz Boží. Film drží najmä skvelý Montgomery Clift a celkom dramatický dej, ale známky geniality nachádzam v iných dielach tohto legendárneho režiséra. 70% (20.05.2010)

opat kvalitny film z reziserskej kuchyne Hitchcocka o tom, ako sa vrah vyspoveda fararovi, ale ten nesmie vyzradit spovedne tajomstvo, ho je hlavny podozrivy z vrazdy. Film ponuka velmi slusny pribeh, k tomu aj kvalitne dialogy a miestami dostatocne napatu atmosferu. Za hitchcockovsky zaver musim dat vysokych 87 % (21.04.2013)

Po celou dobu jsem byl nervózní, jak to s tím přiznáním vlastně dopadne. Udusí kněz v podání Montgomery Clifta tajemství v sobě, nebo půjde s pravdou ven, když je nyní sám obviněn z vraždy? Závěr filmu je vynikající. Byl jsem s výsledným rozřešením navýsost spokojen, stejně jako s napínavým průběhem celého filmu. Měl jsem také možnost poprvé na plátně vidět charizmatického Montgomeryho Clifta a neodolatelnou Anne Baxter. I Confess řádím mezi mé nejoblíbenější Hitchcocky. (09.09.2007)

"In nomine Patris..." Montgomery Clift praví: "Břímě slov přebírám, neporuším pečeť zpovědnice, nesoudím, sám jsem vězněm pozemské mlýnice. Zavázán jsem slibem prostým, opatruji ticho božích hostí, mlčení je odpověď má..." Otevřeným oknem, směr vraždy, oběť leží na zemi, je pár minut po činu. Osudná to noc, soudný den. Nad propastí, nehroutím se, ne/vy/zradím. Zločin v konfrontaci se svědomím, zpověď v konfrontaci s oddaností úřadu. Zločin tíží, krade charakter. Zločin kněžské roucho poskvrnil. Obrození dávné lásky vývěsním štítem k vydírání. Vraždou volní, ubráněni, oproštěni. Monty Clift se přibližuje pohledným šepotem, zadumaností, důstojností, přemýšlivostí, ctihodností a... mlčí, mlčí hrdě, mlčí pokorně, mlčí slibem. Objímá tu dosažitelnost tajemství pevnou vůlí, zrcadlí se v chůzi poklidné. Vzor kázání mravů, dobra a naděje přijímá úděl dehonestace, úděl obžaloby soudu. Ochránit jeho čest před lynčem lidského tribunálu je povinností. Kdo vinen, nevinen, odsouzen. Všichni pijeme ze stejného poháru, vodu dobrou i špatnou. Odpuštění vyslovené, vírou rozhřešené. Nepromluvil, duše odrazem čistoty, zproštěn viny podezření. Samotný ďábel - pokušitel se zlými skutky přiznal, potrestal sám sebe pouhým naznačením, podezíravostí. Silný postoj nepolevil. Katarze myšlenky, která se stala zkázou. Světlo a tma zločinu a trestu, svoboda a hřích, hrdost a zbabělost. Váha zločinu, tíha viny. Želízka zpovědi, želízka svědomí. Až příště půjdu kolem kostelních zdí, zastavím se a nahlédnu do jejich nitra. Samo denní světlo mi bude svědkem, já stočím svůj zrak k oltáři i ke zpovědnici, zasním se a budu ve svých představách očekávat přítomnost plachého elegána Montgomeryho Clifta. :-) (03.06.2015)

Nebylo to zas tak špatné, ale... Hitchcock si tady s námi a s postavami hraje stejně nelítostně jako vždycky, ale všechno, jako kdybych už někde viděla. Silně mi to připomíná dřívější Vraždu na objednávku, ačkoliv tady se z vraha intrikář stane až po vraždě a rozhodně není tak vyrovnaný. Jazyk zavázaný zpovědním tajemstvím také není nic neobvyklého (i když možná Alfred tenhle prvek použil jako první nebo nejvýrazněji - nevím), ani zakázaná láska kněze (Ptáci v trní od Daphne Du Maurier). Tak nějak mi tento film připadal jako mix několika silných otřepaných prvků a žádný z nich nepřekvapil, tak jak se tomu děje u jiných Hitchcockových počinů. (07.08.2008)