Raw

Belgicko-francouzské Raw si u diváka vytváří označení nejen filmu netradičního, ale také filmu bizarního, a to tím, jak předkládá nezaměnitelný přístup včetně šokujících momentů, surovosti či opravdu těžko popsatelných záběrů definujících hlavní hrdinku Justine. Hned v úvodu je divák vhozen do děje poměrně násilně a musí se vypořádat se spoustou nezodpovězených otázek, přičemž se ihned na řadu dostává hlavní hrdinka i s velmi agresivním uvítáním „bažantů“ zahrnující potupné rituály zakončené krvavou žní. V průběhu se film chytne hlavní linie, kterou je přeměna z vegetariánství na kanibalismus, a nutno říct, že je poměrně výrazně explicitně vedena skrze celý snímek. Nechybí ani poměrně velké množství odpudivých záběrů mapujících přeměnu, které vypadají spíše jako snaha o to, kdo udělá nechutnější a nepříjemnější scénu, avšak díky koexistenci s famózní hudbou a velmi solidní kamerou, je divákovi dopřáno lépe chápat či spíše prožívat činy hlavní hrdinky Justine napříč vyprávěním. Raw je tedy velmi netradiční a hlavně bizarní snímek, který rozhodně neosloví apetit každého diváka, přičemž buduje velmi tíživou a zároveň energickou atmosféru s hlavním faktorem v podobě přerodu hrdinky a spoustou zbytečně explicitních scén zaměřující se na brutalitu. Jedná se o stylisticky zajímavý snímek s jednodušší, leč neotřelou narativní linií, téměř výhradně, pro artového diváka. [70%] | Kino (08.04.2017)

úplně vidím jak si režisérka a scénáristka v jedné osobě jednoho krásného večera nad sklenkou/několika sklenkami/lahvemi vína řekla,že natočí šokující hustokrutěpřísný horor/drama/whatever,kterým všem vytře zrak a diváci budou utíkat z kin a vyhazovat svoje televize z oken...no a pak na to ráno zapomněla a natočila tohle.Nudnou,roztahanou,divnou a prázdnou rádoby šokující slátaninu,která nedává smysl.Ne teda že by nutně musela,ale vzhledem k tomu co všechno tady nefunguje je to pomyslná poslední kapka...20% (30.04.2020)

Do toho filmu jsem se zamiloval už při zhlédnutí traileru, protože mi došlo, že to bude stejná pecka jako loňské filmy Noční můra a Neon Demon, které mi připravily podobně výjimečný divácký zážitek a ze kterých žiju dodnes (btw. považuji za symptomatické, že si všechny tyto 3 filmy na ČSFD vysloužily relativně nízké hodnocení, protože jdou hodně proti většinovému vkusu a jednoduše nejsou pro každého). Raw pro mě v první řadě znamená velký objev v podobě herecké představitelky hlavní role - Garance Marillier mě bezmezně nadchla a vpíjel jsem se očima do každého záběru na její výjimečný zjev. Jaké úchvatné stvoření, jaká fantastická role! Dál mě ten film naprosto dostal svým výtvarným pojetím a delikátním sountrackem - při některých scénách jsem v kině umíral blahem. A konečně - v momentě, kdy ten film v samotném šokujícím závěru konečně vyloží všechny svoje karty a konfrontuje diváctvo s bezprostřední hrůzou z prolomení jednoho z posledních tabu v naší kultuře - jsem seznal, že mě naprosto dostal a že mu prostě nemůžu nedat plné hodnocení. Když následně naběhly závěrečné titulky na červeném pozadí a celý kinosál se zalil zlověstným krvavým přítmím, vrcholně jsem si užíval ten výjimečný zážitek, kterého jsem byl svědkem. Narazit v kinech na takový film se poštěstí 1-2 krát do roka a díkybohu za to. A zrovna tomuto filmu už nikdo neodpáře ještě jedno specifikum - je to myslím první film v mém životě, u něhož jsem zažil, jak se někdo v kině pozvracel (jakási nešťastnice o dvě řady přede mnou - myslím, že ta na ten film taky jen tak nezapomene, haha). (07.04.2017)

Jsem se bál, že to bude totální blbost, a ono to nakonec nebylo tak strašné, jak jsem bál. Překvapivě to má nějakou atmosféru a dá se na to dívat. Bohužel jsem tam čekal i nějakou psychologickou stránku, když už je tady jako žánr, ale ta se bohužel nedostavila. Je to škoda, protože kdyby se to hrabalo v psychice hlavní hrdinky, mohl by to být fakt dost zajímavý film. Takhle to celé zůstalo jen u atmosféry a postupného vývinu děje, který se podle mě měl vyvíjet svižněji. Stejně úplně nejlepší na tom filmu je začátek a konec, protože ty jsou perfektní. On obecně je tohle film, ve kterém by se každá scéna dala hodnotit úplně jinak - některé jsou strašně špatné, jiné jsou divné a jiné skvělé a neustále se to tady kvalitou střídá, takže je těžké to nějak celkově ohodnotit. Asi slabé 3*, ale je to hlavně za závěr. (01.03.2020)

Studium na francouzské veterině je tedy pořádnej Zmijozel. Nikoho z absolventů bych nenechal ani podojit kočku. Není se co divit, že párek jeblých sester získal útočiště právě tam. Kulisu pro šmakulózní Prostřeno! máme tedy loženou, jenže paní režisér je artová blbka, která se touhle antropofágní vyprávěnkou snaží Nastavovat Zrcadlo. Komu, čemu, nemám šajn. Ale úplně živě vidím ty hipsterské chcípáky, kteří si po premiéře hrdě porovnávají obsahy nablitých pytlíků, blábolíc o mocném emocionálním prožitku. Tak si to užijte. (31.05.2018)