Číslo sedmnáct

Hlavní hrdina náhodou vejde jednoho večera do opuštěného domu na prodej, kde najde mrtvolu a neznámého muže jménem Ben. Zabitý má u sebe zbraň a pouta a v domě s číslem 17 se pohybuje ještě mnoho dalších lidí... Ale to je teprve začátek komplikované zápletky, která se točí kolem čísla 17, ukradeného náhrdelníku a útěku gangsterů ze země. Jeden z prvních zvukových filmů Alfreda Hitchcocka vznikl podle divadelní hry a je to na něm dost poznat, snímek je velmi statický, je zde hodně dialogů, ale pramálo pořádného děje. (Na konci je tedy povedená akční autobusová/vlaková honička pár minut). Celý film je hodně zmatený, snad všechny postavy nosí klobouky, mnoho jich mělo knír - podle čeho jsem se měl orientovat?, a vůbec nemá strukturu klasického hollywoodského filmu. A také je dost ukecaný, zvláštní věc u Hitchcocka, který dával přednost vizuální stránce před dialogy. Ostatně on sám byl k tomuto dílu kritický. Chyba je určitě na mé straně, ale velmi špatně jsem se v ději orientoval. To platí hlavně pro první půlku, druhá už je zřejmější a jednoznačnější. Ale jako celek mě to moc nebavilo. Jsem rád, že se kinematografie tak vyvinula, že už o pár let později mohl Hitchcock stvořit svá geniální mistrovská díla. (07.05.2010)

3/4 filmu se odehrávají ve starém prázdném domě, kde se divák pokouší nalézt nitky příběhu, jak jinak divadelní hry. Obdivuju, jak Hitch dokázal natočit tak úžasně vygradované napětí už v roce 1932. Obrovskou slabinou je zmatený děj, který se sice na konci jakž takž vysvětlí, nicméně to kazí výsledný dojem (nutno napsat, že scénář je z Hitchovy tužky... asi neměl svůj den). Zběsilé finále ve vlaku a autobusu patří k výrazným kladům Hitchových raných filmů. (05.09.2007)

Přepsáno v červenci 2018. Číslo sedmnáct je svižnou a odlehčenou kriminálku. Příjemně pobaví i dnes, pokud přistoupíme na Hitchcockovu hru s nejasně proměnlivou identitou osob. Nejednoznačnost pomáhá tvarovat atmosféru napětí. Potěší stínohra a zatajování dechu. Rychlý pohyb vpřed přispívá ke potřebnému spádu výkonu děje, který se žene dychtivě do finále i objasnění. Barton nabyl svou konečnou podobu a slaví velkolepý triumf. První na scéně je Forsythe (sympatický John Stuart), zvědavý mladík uprostřed mystéria. Ticho je přehlušeno nehybným tělem a tma přihazuje na špatně osvětlený parket další tanečníky a při měsíčku se hledá ukrytý poklad a lákavé tajemství. Druhým na scéně je Ben (příjemný Leon M. Lion), prosťáček, hledající úkryt vlastní chudobě. A jediným jeho cílem je přitom pouze zmizení z dosahu životu nebezpečné nejasnosti. Je nejodlehčenější částí kriminálního napětí. Třetí postava spadne z nebe. Rose Ackroyd (příjemná Ann Casson), odvážné děvče, hledá svého nepřítomného tatínka. Zazvoní zvonek, a Brant (zajímavý Donald Calthrop) přichází na noční prohlídku opuštěné nemovitosti. Jeho doprovod, elegantní Nora (sympatická Anne Grey), je skoupý na slovo a ve strachu hledá skulinku k vyklouznutí. Šestá postava Henry Doyle (Barry Jones) se sebevědomou drzostí vyhlíží svoji šanci k získání bonusu. Další postava Sheldrake (Garry Marsh) musí k obraně vlastních zájmů používat pádné rány pěstí. Poslední výraznější postavou je Ackroyd (Henry Caine), provětrávající na malý okamžik zatuchlé ovzduší proměnlivosti identit. Číslo sedmnáct je žánrovou zábavou. Kriminální film je odlehčený humorným nadhledem, ozdobený rychlostí pohybu a s rozkošnou hravostí zaměňuje identity. Osvěžující zábava. (21.08.2009)

Pořád je znát, že to jsou Hitchcockovi začátky, tudíž dokonalé to není a je tomu co vyčítat, třeba ten zbytečně překombinovaný děj nebo slabší herecké výkony. Ale nemůžu si pomoct, mě se to celkem líbilo. Hlavně první dvě třetiny jsou dost slušně natočené a atmosférické - a to se celé odehrávají na schodech a asi ve dvou místnostech. Navíc mi přijde, že to Hitchcock zamýšlel i jako komedii, protože humorných scén je tu dost, většina z nich je povedená a stará se o ně hlavně Ben, kterého jsem tu ze všech postav měl nejradši. A poslední třetina (která je sice nejakčnější) mi přišla o něco slabší, ale jen o trochu. Skutečně to není žádné veledílo, nepřekombinovaný a záživnější děj tomu chybí dost, ale dobře se mi na to dívalo, líbilo se mi to a nejspíš si to někdy rád pustím znova. Slabé 4* (05.06.2021)

Hitchcock a jeho filmová reč a forma. O tom to je, pretože zápletka s ukradnutým náhrdelníkom ani v roku 1932 neprepisovala scenáristické učebnice. Prvej polovici dominuje striktná vertikalita, pretože postavy chodia/bežia hore/dole schodmi, pekne točitom a snímanom pomocou tieňov, aby sme sa cítili pomaly ako v horore. Tej druhej dominuje zase prísna horizontalita a to nie hocijaká; ide sa veľmi rýchlo autobusom, vlakom a končíme na lodi. Niektoré súboje sú nakrútené ako groteska a miniatúry sú skrátka kúzelné. (08.01.2023)