Žena jde napřed

Nejprve co se mi na filmu líbilo: dobře vymyšlený scénář, povedená režie, dobrá kamera, příjemná hudba, vynikající herecké výkony filmových hvězd. Celkově skvěle zachycená atmosféra konce devatenáctého století. Přesto všechno nevidím v Michaelu Greyeyesovi Sedícího býka a Jesice Chastain Caterinu Weldonovou . Není to dané tím, že Michael Greyeyes se vzhledem Tatance Yotance podobá asi tak jako moje maličkost Jesice Chastain. Je to tím, že autoři scénáře absolutně ignorovali známé historické události. 1. Catherina Weldonová nebyla vdova, ale byla rozvedená a měla nemanželského syna Chrise. 2. S Tatankou Yotankou se znala již předtím než za ním přijela i se svým synem do Stojící skály. Oba byli o deset let starší než herci, kteří je filmu představují. 3. V roce 1889 měl Sedící býk - správně by se jeho jméno mělo překládat spíše Sedící bizon- dvě manželky a ještě s ním žil jeho 14letý syn Vraní noha , který se narodil v předvečer bitvy u Litle Bighornu, Z tohoto důvodu lze mírně erotický vztah mezi paní Weldonovou a Sedícím býkem považovat za pouhou fikci: 4 .Tatanka Yotanka byl zabit 15. prosince 1890 příslušníky indiánské policie: jmenovali se Býčí hlava, Oholená hlava a Rudý tomahavk. Stalo se to během přestřelky, když se ho jeho přátelé snažili před policisty chránit. Během bitky zahynulo 13 osob včetně jeho syna Vraní nohy, dále , 6 policistů a ti ostatní byli přátelé Sedícího bizona. Tak že se odehrál pořádný krvák na konci životního příběhu Sedícího bizona a nikoliv osamělý ostřelovač europoidní rasy z úkrytu poslal velkého náčelníka do duchovního světa... Příběh o dvou lidech pocházejících ze zcela jiného kulturního prostředí lze vymyslet jakýmkoliv způsobem a vždy to bude atraktivní story. Pokud se nejedná o dokumentární film mají autoři díla právo na uměleckou licenci. Není třeba se držet přesně historických faktů, A ještě pokud film točí bílá žena, (režisérka se jmenuje Whiteová), tak se klidně může stát, že místo krvavého syrového westernu vznikne historická romance. Přesto se mi tenhle napůl fiktivní příběh o dvou silných osobnostech líbil. Michael Greyeyes má své zvláštní charisma: je to takový obyčejný neobyčejný chlapík, dokáže se chovat nenuceně a přitom velmi důstojně, umí vtipkovat, pousmát se, bavit se o obyčejných věcech, ale i poradit, povzbudit, Nechybí mu empatie a ani odvaha. Taky je potřeba vyzdvihnout jak skvěle zvládl jazyk Lakotů, jež není jeho rodným jazykem, sám je totiž z kmene Cree. Jesica Chastain se do role poněkud zhýčkané a trochu naivní , ale přitom cílevědomé a statečné samostatné ženy skvěle vžila. Přitom se tyto dvě silné osobnosti v příběhu bohužel vždy nějak letmo míjejí ačkoliv si vzájemně pomáhají , povzbuzují se, Divák očekává, že jejich vztah alespoň na chvíli propukne naplno. Ale to se nestane, protože oba jsou si dobře vědomi obrovské kulturní odlišnosti a své city drží pevně na uzdě po celou dobu a jen velmi opatrně si dávají své sympatie najevo . Dalším problémem je, že se ve filmu mluví často domorodým jazykem, a není to otitulkováno, Tak bohužel, ten kdo nemá doma česko- lakotský slovník ,a nemá možnost si film pouštět na videu po částech, se nedozví dost důležité informace. Nedivím se , že spousta diváků dává nízké hodnocení, protože pointa příběhu je právě v té lakotsky namluvené části. Alespoň ten poslední rozhovor mezi Tatankou Yotankou a Rockwellem by bylo třeba o titulkovat, neboť tam vlastně celý filmový příběh vrcholí. Přes všechny nepřesnosti v tomto filmu je dobré se na tento snímek podívat, protože zachycuje dost objektivně tu část dějin USA na kterou nemohou být amíci zrovna moc hrdi. Genocida původních obyvatel je tu vykreslena do všech podrobností : fyzická likvidace, omezování možností tradiční obživy, potlačování kulturních hodnot a co nejde úplně zničit, postupně asimilovat. Tak přes všechny ty výhrady které k tomu snímku mám, se mi tenhle filmový napůl fiktivní příběh vryl do paměti . Nebo do srdce ?,, Čhantogenagej" Čhanté je lakotsky srdce. (27.05.2019) (méně) (více)