Pod obratníkem Kozoroha

Výborně rozehraná šachová partie, při niž hitchcockovské suspension rozhodně nechybí. Dialogů by sice mohlo být trochu méně, ale i tak jsou dobré a účelné; komorní prostředí trochu "páchne" divadlem, ale i to dá snést. Další komentář by mohl být jen nadbytečný (pokud není již tento) - šachy (kozorožská obrana) se obtížně popisují. Ostatně celé období 1945-9 považuji za první výrazný Mistrův vrchol . (21.07.2014)

Další titul z těch, které mi v pomyslné skříni ležely vícero let, abych se k nim dostal až nyní. Přece jen, někdejší absence i anglických (natož českých) titulků či pověst nezvyklého zástupce Hitchcockovy tvorby, se kterým i on sám nebyl příliš spokojen, nebylo příliš velkou motivací k projekci... Jakkoli celou tu dobu jsem měl na paměti, že se jednalo o třetí a poslední spolupráci s další mou velkou oblíbenkyní v hlavní roli. Kupodivu však kombinace romantiky a historických kulis nebyla až takovým šlápnutím vedle, schopnost napínat a procvičit pozornost prokázal Hitch i zde, vypíchl bych třeba scény s podáváním mléka... Stejně tak platí, že návrat v čase zde není až tak zásadní, že by jej bylo třeba vnímat, neboť jednotlivé postavy a jejich zápis do příběhu by byly schopny fungovat i v tehdejší současnosti a dají se srovnávat s charaktery jiných položek Alfredova filmového portfolia - při sledování se vybaví podobné motivy, jako například z "Podezření" či "Notorious", v kontextu herecké kariéry Ingrid se zase připomenou Cukorovy "Plynové lampy" (kteréžto mě svého času příliš nechytly). Tudíž jak mě některé ze společných chvil s Hitchcockem ne zcela uspokojily dle mých představ, zde jsem se o to víc rád nechal překvapit. 70% (29.03.2021)

Bohvie prečo sa Hitch rozhodol natočiť klasickú kostýmovú drámu podľa konvenčného scenára, snáď si chcel vyskúšať niečo nové, možno ho do filmu dotlačila Ingrid. Alebo sa iba k tomu len tak priplietol. Vďaka hercom ale film funguje, je relatívne uveriteľný a nezačne napriek dĺžke nudiť. Samozrejme režisérove autorstvo je na prvý pohľad potlačované, ide tu o postavy a ich vzťahy. Či si k nim nájde vzťah aj dnešný divák, dosť pochybujem, je to skôr film pre tých, ktorý chcú podrobne poznať majstrovu tvorbu a napríklad tým riskovať poznanie, že inokedy božská Ingrid tu až zas tak božsky nevyzerá (častokrát je pod parou). Čo sa týka veľkého sídla, osudovej ženy a tajomstva z minulosti, tak v tomto ohľade sa Hitchovi viac zadarilo v Rebecce. Ale inak určite "sehenswert..." (01.09.2013)

Pouze „kamerové cvičení“, leč uvedené do distribuce... Návrat na Britské ostrovy se Hitchcockovi vůbec nepovedl. Působí to jako zbytný projekt, který po zkušenosti s filmem Provaz zkouší, co ještě unese snímek postavený na dlouhých záběrech. V tomto ohledu je určitě o čem mluvit a film celkem vytrvale chválit, protože znamená krok kupředu – Hitchcock úžasně vytěžil dostupné technické možnosti a promyslel orientaci v prostoru velkého sídla, takže bez střihu provádí jízdy, nad nimiž by zaplesal i Jancsó. Unikátní je i práce se zvukem, respektive jeho mizením při vzájemném vzdalování postav. Tohle všechno je hezké, ale když odhodím blok s čárkováním počtu záběrů a vykreslováním prostorových plánů, tak mi zážitek klesne někam k bodu nula. Melodramatické vyprávění zasazené do poněkud nepřesvědčivě vyhlížející Austrálie první poloviny devatenáctého století se spoléhá převážně na dialogy, které mají rozvíjet komplikované vztahy mezi postavami. Není ovšem snadné udržet v paměti všechny informace, které připomínají více náhodný výňatek z románu než cílený výběr toho nejpodstatnějšího. Pro herce je tento film za trest – nejistá Ingrid Bergman je místy naprosto k nepoznání, kožený Joseph Cotten zase připomíná jakéhosi „australského Johna Waynea“, což zní otřesně a je otřesné. Napětí je pozvolné a negradované, nedokázal jsem si vybudovat trvalý zájem o nastalé situace. Pod obratníkem Kozoroha podle mě spojuje dvě oblasti, které Hitchcock příliš neovládal – historický film (viz zmatená Jamaica Inn) a nacionalismus (viz nesnesitelný Juno a páv). Spolu s tím ale zároveň uznávám, že kdyby se u každého režiséra projevoval tvůrčí výpadek tímto způsobem, tak by byl svět daleko příjemnějším místem. Alespoň pro cinefily... (01.05.2013)

Rezisersky je film na urovni a poznat, ze Hitchcock sa pohral s reziou. Hodne sa keca a Augustuszial casto len do prazdna. Kulisy a kostymy na urovni, ale take Gone with the Wind je daleko lepsie, to len na porovnanie. Vela priestoru dostali Augustuszial medziludske vztahy a v strde filmu casto to sklzava az do samoucelneho tlachania o emociach a ludskych vztahoch. Fakt nepocuvatelne- nehovorim, emocie maju silu a aj medziludske vztahy funguju, ale treba ich riesit len s mierou. Ingrid Bergman /Spellbound, Casablanca 1942/ bola vyborna a prehravala len asi v 1. scene, Joseph Cotten /Obcan kane, 3rd Man/ na urovni a tiez prehraval len minimalne, vsimol som si aj Michael Wildinga /Stage Fright / a Margaret leighton /Posel 1970, Valcik Toreadoru 1962/. 70 % (08.03.2016)