Dvacetiletý vozíčkář Zoli se spolu se svým tělesně postiženým kamarádem spojí s bývalým hasičem, který je také upoutaný na invalidní vozík, a dají se do služeb mafie, coby gang nájemných vrahů. Jak už to však v životě bývá, skutečnost je o něco prozaičtější... Maďarský režisér Attila Till v této originální, akcí nabité komedii obratně prolíná realitu s fantazií a přináší nenásilným způsobem vhled do životů hrdinů, žijících na okraji společnosti a toužících po věcech, jež jsou pro lidi bez postižení samozřejmostí.(MFF Karlovy Vary)
Mnohovravná akčná komédia o gangu zabijakov pripútaných na invalidný vozík. Dvadsaťročný mladík, jeho kamarát a bývalý hasič, hnaní zúfalstvom a strachom z neužitočnosti, ponúknu svoje služby mafii. Nič však nie je tak, ako sa na prvý pohľad zdá. Hranice medzi realitou a fikciou sa vytrácajú a príbeh rozkvitá do víriaceho kaleidoskopu zobrazujúceho gangsterov a prestrelky, ale aj náročnosť života na vozíku a bolesť z odmietnutia vlastným otcom. Režisér sa pri tomto filme inšpiroval vlastnými skúsenosťami z čias, keď pracoval ako dobrovoľník s ľuďmi s telesným hendikepom. Svoj zámer vysvetľuje takto: „Bolo pre mňa kľúčové nakrútiť film o vozičkároch, ktorých nehrajú herci, ale ktorí konečne dostanú príležitosť stvárniť samých seba a stať sa tak skutočnými hrdinami."(MFFK Febiofest)
Tohle je opravdu trošku jiná komedie, než byste čekali. Už jen ta realita, že v hlavní roli je opravdu postižený herec je něčím velmi inovativní a ten nápad se nemusí líbit každému, ale mě osobně potěšil. Příběh, zápletka a závěr není bůhvíjaký zázrak, ale zpracování i černý humor mě neurazil, naopak. Vtip fungoval často a přistihla jsem se několikrát i ve smíchu. Maďaři mají své komedie něčím hodně charakteristické a když si vzpomenu na Revizory, říkám si, že v nich nejsou vůbec špatní. Čtyři slabší.(26.8.2017)
Magyarská kinematografie mě opět nezklamala. Díky maďarským tvůrcům se mi potvrdilo to, co už dlouho vím- my mrzáci jsme děsně nebezpeční. Sice jsem netušil, že by mohli být někteří z galuskami vybavených kolegů schopni téměř stejných výkonů jako postava Toma Cruise v Mission: Impossible, ale alespoň si budu hlídat slovník, až za mnou zase jednou v ostře zalomené nemocniční chodbě zahvízdají gumy rozjetého invalidního vozíku.(3.1.2020)
o různě handicapovaných již toho bylo napsáno a natočeno dost, nicméně tenhle kousek z maďarské dílny patří k tomu lepšímu. Nejenom, že si ústřední herci dokážou dělat ze svého postižení prdel, ale ještě navíc je film okořeněn akčními doplňky (což se u podobně tematických filmů zrovna moc často nevidí) a samotný konec je pro zamyšlení.................moje hodnocení = 7,5 z 10.(4.1.2018)
Jestli se takhle chovají normální vozíčkáři, tak to si na ně začnu dávat velký pozor. :D Na jednu stranu bylo těžké si zvyknout na hlavní postavy díky svým různým postižením, protože bylo obtížné si je představit v páchání nekalých činností, ale evidentně to možný je. :D Aspoň to mohlo být vtipnější.(3.4.2018)
Maďaři jsou zase nekompromisní. Z vozíčkářů udělají nájemný zabijáky a ještě to pojmou jako legraci. Jako dobře, beru to, zase taková komedie to není, ale je pravda, že jsem z toho měl furt lepší náladu, než když bych koukal na nějakou severskou depresívu. Líbí se mi, jak speciálně Maďaři se svým humorem umí být absurdní a tady to vychytali vysloveně parádně. Závěrečný moment je jen takovým příjemným zpestřením, které mě donutilo zamyslet se nad tím, co jsem vlastně viděl. Jako celek ale film funguje skvěle a je fajn vidět, že i lidé s nemocí pohybového ústrojí nebo na vozíku si dokáží udělat legraci sami ze sebe. Respekt a oceňuji film i jako celek. Stylově podobné jako belgická Hasta La Vista.(28.6.2017)
dubinak
Tohle je opravdu trošku jiná komedie, než byste čekali. Už jen ta realita, že v hlavní roli je opravdu postižený herec je něčím velmi inovativní a ten nápad se nemusí líbit každému, ale mě osobně potěšil. Příběh, zápletka a závěr není bůhvíjaký zázrak, ale zpracování i černý humor mě neurazil, naopak. Vtip fungoval často a přistihla jsem se několikrát i ve smíchu. Maďaři mají své komedie něčím hodně charakteristické a když si vzpomenu na Revizory, říkám si, že v nich nejsou vůbec špatní. Čtyři slabší.(26.8.2017)
Necrotongue
Magyarská kinematografie mě opět nezklamala. Díky maďarským tvůrcům se mi potvrdilo to, co už dlouho vím- my mrzáci jsme děsně nebezpeční. Sice jsem netušil, že by mohli být někteří z galuskami vybavených kolegů schopni téměř stejných výkonů jako postava Toma Cruise v Mission: Impossible, ale alespoň si budu hlídat slovník, až za mnou zase jednou v ostře zalomené nemocniční chodbě zahvízdají gumy rozjetého invalidního vozíku.(3.1.2020)
herr_carter
o různě handicapovaných již toho bylo napsáno a natočeno dost, nicméně tenhle kousek z maďarské dílny patří k tomu lepšímu. Nejenom, že si ústřední herci dokážou dělat ze svého postižení prdel, ale ještě navíc je film okořeněn akčními doplňky (což se u podobně tematických filmů zrovna moc často nevidí) a samotný konec je pro zamyšlení.................moje hodnocení = 7,5 z 10.(4.1.2018)
juta
Jestli se takhle chovají normální vozíčkáři, tak to si na ně začnu dávat velký pozor. :D Na jednu stranu bylo těžké si zvyknout na hlavní postavy díky svým různým postižením, protože bylo obtížné si je představit v páchání nekalých činností, ale evidentně to možný je. :D Aspoň to mohlo být vtipnější.(3.4.2018)
Malarkey
Maďaři jsou zase nekompromisní. Z vozíčkářů udělají nájemný zabijáky a ještě to pojmou jako legraci. Jako dobře, beru to, zase taková komedie to není, ale je pravda, že jsem z toho měl furt lepší náladu, než když bych koukal na nějakou severskou depresívu. Líbí se mi, jak speciálně Maďaři se svým humorem umí být absurdní a tady to vychytali vysloveně parádně. Závěrečný moment je jen takovým příjemným zpestřením, které mě donutilo zamyslet se nad tím, co jsem vlastně viděl. Jako celek ale film funguje skvěle a je fajn vidět, že i lidé s nemocí pohybového ústrojí nebo na vozíku si dokáží udělat legraci sami ze sebe. Respekt a oceňuji film i jako celek. Stylově podobné jako belgická Hasta La Vista.(28.6.2017)