Safari

Kdyby nebylo Uliho Seidla, museli bychom si ho nejspíš vymyslet. Dneska nás zavedl do zvláštního sklepa, do africké savany. Kam nás zavede zítra? Nejspíš do naší vlastní koronavirové blbosti - pokud už nás neodhalil ve sklepě, u oltáře nebo na safari. Seidl myslí v obrazech a chce, abchom na jeho filmy také v obrazech reagovali. Jenže jak obrazem regovat na dodělávající žirafu a diskuse pod trofejemi (pozor, to jsou také jen obrazy!). A až mě půjde Seidl přijde nafilmovat, jak prostě a šetrně žiji na vesnici, tak už mám z toho větry... Na Safari se toho až tak moc neděje. Turisti (Hemmingway a další) přijíždějí "pobít" trochu té zvěře a "přilepšit" africkým "kmotrům". Jiným obrazem jsou "lovy beze zbraně", které fungují podobně. Vezte zvířatům do pelechu a z peněz, které za to zaplatíte, se budou chovat v rezervacích. Pozn. 1: Mr.KarlAdler***** so dobře všimnul, že ve statických záběrech je obtížné rozpoznat, co/kdo je vlastně trofej. Pozn. 2: V podstatě tu nejde o "lovce", nýbž o "odstřelovače". Pozn. 3: Vtip z mládí: "V klubu safaristů se vychloubá nováček. - to já jsem zabil 2 nosorožce, 3 lvy, 8 žiraf a 50 nouserů. - Prosím tě, ale co jsou ti nouseři? - To jsou takový zvířata, na který namíříš a oni zvednou přední nohy nad hlavu a kříčí: No Sir!" (26.04.2020)

Klasický Seidl. Směšnost střídá trapnost a ten zas smutek a odpor , a tak dokola. Parta lidí, kteří si hrajou smutnou hru na lovce, při ktere se cítí obrovskými hrdiny a umělci. Ale kdyby je ke zvireti nedovedli, nemohli si opřít flinticku o stojanek a rameno o pruvodce, tak by to sami nedali. A nejvetsi trapnosti jsou ratolesti lovcu, jsouci ve stopach svych znamenitych predku, plkajici moudra o vsem tom kolem. (24.01.2021)

Režisér zabírá lovce pochodující terénem, střílející a fotící se se zvěří. Též porcování žirafy a krmení se černošských pomocníků. A také lidi v dřevěné kadibudce. A pak v obydlí čelně mluvící o lovu a všem možném. Závěrem vypovídá lovec, že je věřící a kdyby lidstvo zmizlo, zvířatům by bylo lépe....Typický Seidlův dokument.(max.70%) (16.04.2023)

Safari má presne také posolstvo, aké si vopred myslíte, že mať bude. Zaujímavejšie je v momentoch, kedy rakúski, či možno aj nemeckí, občania dávajú najavo rečami o rovnoprávnosti rás svoj implicitný rasizmus. Sme síce rovnakí, avšak my chodíme k vám vyvražďovať vašu faunu, vie si to ale niekto predstaviť obrátene? Nejde tak možno ani o pozostatky kolonializmu, ako o to, že kolonializmus je status quo. Miestni sa nebúria, zábavku bielych prijímajú ako zdroj obživy. Dramaturgicky je film rozdelený na úvod, akciu zebra, akciu žirafa a záver. Čiže ak by išlo iba o jedno zviera, výsledok a posolstvo by boli zhruba rovnaké. 70% (25.02.2024)

"Stojíš jako Atlas," říká žena rozechvěle svému muži potom, co sestřelil žirafu, která se de facto ještě několik minut trápila v bolestech. Teď už její krk bezvládně leží na rameni rozkročeného lovce... No, jedno je pravda - z nudy to musí vytrhnout znamenitě. Seidl navíc perfektně pracuje s emocí ve tvářích a projevech, což je na celém dokumentu to nejvíc "real" (zejména záběr na sotva dospělýho kluka, co má po sejmutí zebry výraz, jako kdyby si poprvé vyhonil). Paralelní výpovědi, ve kterých se nadšenci pokouší vysvětlit svoje počínání a místy ho "hlubokomyslně" obhájit, odkrývají tak "wtf" pokrytecké uvažování (plné ignorace), až člověk žasne. Nádherná je pak etuda s párem dvou důchodců/hovádek, kteří se za těžký prachy přijedou do Afriky namazat krémem, namazat pivkem v plechu a trochu se prochrupat na posedu. Celé je to v čupr obrazovém zpracování - obyčejné záběry z ruky při lovu kombinované s pevně rámovanými staťáky, ve kterých lidé pózují jak fotografovi do ročenky, sami vystavení jako trofeje. Dokument o zástupcích druhu (potažmo rasy), který se začal brát příliš vážně - a jakkoliv si to místy uvědomuje, v první řadě si tady ten život musí přece užít, žejo. (13.06.2017)