Sámská krev

Hlavní příběh má ve filmu samozřejmě většinový prostor, ale opomenuty nejsou ani tradice a životní styl Sámů, za což jsem nesmírně rád. Právě tato část vlastně doplňující a dovysvětlující hlavní dění velmi zaujme, což ovšem neznamená, že by osobní příběh Elli Marji nebavil, naopak. Amanda Kernell ho vypráví obrazy, často bez dialogů, které ovšem v těch nejsilnějších a zároveň nejsmutnějších scénách rapidně přibudou. Svým způsobem poklidné, idylické žití Sámů naruší stále častější výpady proti nim, posměšky, občas i násilí. Vrcholem všeho je smutně dokonalá scéna ve škole, něco neskutečného, přesto pravdivého. Díky tomu všemu mám pro hlavní hrdinku pochopení, i když bylo jasné, že ji v "normálním" světě nečeká nic dobrého. Amanda Kernell vybrala do (nejen) hlavních rolí skutečné sámské dívky, což se ji vyplatilo, těžko by někdo předvedl lepší herecký výkon, než právě Lene Cecilia Sparrok, ale i Mia Erika Sparrok. Když člověk prožívá, není vlastně ani třeba příliš hrát. Závěr o opětovném nalezení skutečného domova, místa kam i přes změny v něm přeci jen a stále patřím, je nádherný. 75% (24.09.2018)

Vzorová Skandinávie se vším všudy. Včetně nedostatku emocí a důvodů oblíbení si hlavní postavy. Přitom příběh sám o sobě má strašnou sílu a táhne příběh po celé dvě hodiny. Švédi se zjevně vůbec nezdají. Nejen, že tyranizovali Finsko z východu, ještě dávali za vyučenou Laponcům na severu. Bylo mi tak té holky opravdu hrozně líto. Kór, když jí „čistí“ Švédi nadávali takovými nadávkami, které bych si já sám ani nedovolil říct. A hlavně bych neměl vůbec důvod, protože byla po celé dvě hodiny úplně v pohodě. Jen dušičku to poznamenalo na tolik, že i v důchodu jí to pořád nedalo spát. Opravdu smutný příběh jednoho národa uprostřed národa, kterému to evidentně vůbec nikdo neusnadňoval a Švédi jsou dobří, že toto téma po filmařské stránce dokázali otevřít a přiznat si to jako chybu. (09.10.2017)

Základná rada do života by mala znieť: "Nikdy sa nad nikoho nevyvyšuj, ale ani sa pred nikým neponižuj". Opäť je zaujímavé konštatovať, že pôvodní "vlastníci" krajiny sú vydaní na posmech novej "elite". Či už americkí indiáni, austrálski aborigéni, Laponci. Zarážajúca snaha hlavnej hrdinky poprieť svoje vlastné ja je z dlhodobého pohľadu odsúdená na neúspech. V tomto smere veľkolepý záver filmu teda nemohol byť žiadnym prekvapením. V kombinácii s dokonalou hudbou je to vysoko nadpriemerný filmový zážitok. (23.08.2019)

V první polovině filmu je dost na tělo přiblížena problematika rasismu a jeho konkrétní podoby u Laponců ve Švédsku. Zároveň je pak, stejně jako na konci filmu, poukázáno na nutnost zpřetrhání vazeb s původními komunitami při touze o začlenění do konformní většinové společnosti. Je ale relativizována správnost tohoto rozhodnutí. Sice vítězí nezávislý duch toužící po rozletu, který se v přírodních komunitách příliš nenosí, nicméně ony komunity si udržují svoji hrdost a hýčkají si své způsoby, přestože jsou většinou všemožně perzekvováni. Druhá polovina filmu, od odklonu a útěku Elle-Marie, však byla na můj vkus dosti vláčná, atmosférou polevující a od rasistické problematiky ustupující. Už to bylo čistě jen o protloukávání se životem. Ale aspoň, že to stále mělo ten severský šmrnc. Dobrý film. (07.03.2018)

Od tohoto filmu jsem si moc nesliboval. Spíše jsem asi dostal, co jsem chtěl nebo čekal. Akorát idea formy se logicky může lišit. Ale ono asi není tolik, co brát negativně. Film se snaží ukázat, že i v případě Laponců to nebylo nic příjemného a úžasného v době vysoké popularity extremismu. Zde ani tolik nejde o extrém jako spíše jednoduchou, prostou, ale stále nelidskou segregaci. Nevím, o jak moc velkou se jednalo, ale i tak jde docela o lehký čajíček. To neznamená, že to ubírá na kvalitě. Film i tak umí dokázat, že nešlo o nic skvělého a hlavní hrdinka je sama o sobě průvodcem svého snu, jak se vymanit ze sámského prostředí i sámské krve. I když je nejednou těžké k ní získat sympatie. Ale možná o to ani tolik nešlo. I tak to nevadilo. (05.02.2021)