Bůh to vidí, pane Allisone

Film, který se nemusíte bát pustit mládeži. Čpí z něj pozůstatky temného středověku, které občas ještě probleskují v sekulární etiketě, v podobě rytířského chování muže k ženě. Až na občasnou předvídatelnost [opití pana Allisona] nemám, co vytknout. Sestra Angela a pan Allison jsou zahráni výborně. Mám rád filmy, které nedotahují děj k úplně jasnému konci. Jejich dialogy jsou roztomilé i poučné. Celý film je postaven na katolické rovině, na rovině pravdy, nikoli relativismu, jak je dnes časté. Nejzřetelněji je to patrné ve scéně, kdy sestra zmokne a nastydne a pan Allison je nucen ji svléknout z hábitu. Puritán by ji raději nechal umřít, než by si poskvrnil svou farizejskou čistotu, musulman by ji při tom – řečeno Rambovými slovy – čtyřicetkrát znásilnil a pak jí uřízl hlavu. „Milosrdenství, které v něm pracovalo, ho učinilo necitelným k takovým věcem.“ (Historia Lausiaca, 58) (11.09.2013)

Neobvyklá dvojice jeptišky a mariňáka se potká na opuštěném ostrově uprostřed vrcholící války v Pacifiku. Námět o setkání nesourodého páru za dramatických okolností je neobjevný (takových filmů tu už bylo!) a jeho zpracování rovněž. Postrádala jsem náznak jiné emoce než jen základní touhy přežít. Kerr a Mitchum sice hrají skvěle, ale scénář jim nedokázal napsat scénu, ze které bych cítila aspoň náznak milostného vzplanutí. Dost dlouho se v téhle oblasti nic nedělo. A i později se o platonickém vztahu jen mluvilo, ale nebyl nijak ukázaný. Až v úplném závěru, kdy jeptiška mariňákovi oddaně přidržuje cigaretu, by se snad dalo vytušit, že se mezi nimi odehrálo i něco víc než skrývání se před Japonci. ___ Snímku nepomáhá ani trestuhodná bezstarostnost, se kterou si Mitchum chodí do japonského tábora plného vojáků jako do nákupního centra a nikdo si ho nevšimne, i když jim krade zásoby za bílého dne a ani se nemaskuje. Neuvěřitelné. __ Snímek na mě působil ploše, nepropracovaně, bez špetky humoru nebo silného dramatu. /18. 5. 15./ (18.05.2015)

Zvláštna paralela je v tomto významnom, ale málo známom Hustonovom snímku, totiž predstaviteľka mníšky Angely na opustenom ostrove, spadajúci pod Južný Pacifik, ACTRESS Deborah Kerr, si už raz zahrala ( neviem, koľkokrát vo svojej kariére stelesnila mníšku, lebo ju zatiaľ nemám tak dokonale naštudovanú, čo pokladám momentálne za môj neúspech... ) úlohu mimoriadne „svätej” v Čiernom Narcisu, pričom ten poctivý snímok som nehodnotil tak kladne, ako tento, kde mi úplne stačia dvaja herci, áno, našťastie tu nie je sama, bude mať spoločnosť amerického námorníka Allisona, ktorý sem prichádza po zachránení si vlastného života, pretože je akurát rok 1944, čo značí, že všetko hraničí s maximálnou debilitou... Celosvetový chaos sa ešte neskončil. Je až obdivuhodné, aký je Bob Mitchum všestranný herec, vezmite si len námatkovo, rolu Harryho Powella, znalci kinematografie - presne vedia, o čom hovorím, že sa to s Allisonom nedá absolútne porovnávať, to je ako : „Kain a Ábel” . A pozor si treba dať na JAPONCOV, ktorí im doslova dýchajú na chrbát, lebo ONI sa sem zastavia, aby si odpočinuli. Zhrnul som to, čo pokladám za dôležité, dve postavy : Muž a Žena, opustený ostrov, Japonci, druhá svetová vojna, dá sa ešte povedať, že v plnom prúde, a „hra na schovávačku” ... Samozrejme, že sa Allison, ako heterosexuál na tomto zvláštnom pobyte zamiluje do mníšky v BIELOM habite, pričom Ona sama má pochybnosti, ako vlastne ďalej... ? Do hry vstupuje obávaný šikmooký nepriateľ, ktorý si na ostrovčeku rozloží tábor, základňu, stanovisko, bydlisko... A treba aj čosi zjesť... Aby som nezabudol uviesť, že dvaja zamilovaní, si našli úkryt v jaskyni, odkiaľ majú priamy výhľad na pozíciu Japoncov, a odhodlaný Allison, koľkokrát zíde dolu, aby uživil, nielen svoj hladný krk. Trochu mi to pripomínalo dva klasické snímky : Peklo v Pacifiku a Africká Kráľovná, pritom druhý v poradí má na svedomí sám pán veľký režisér ! A ja som si užíval na filme množstvo faktorov, prečo som udelil toľko, koľko som dal... Veľmi prospešný film, s mojou obľúbenou KERR ! (17.04.2017)

Kupodivu velmi milý, vtipný příběh. Mitchun profesionální jako vždy a Deborah Kerr překvapivě září. Vůbec jsem to nečekal, r.v. je 1957. Velmi legrační je, že si stále říkají madam a pane Allisone. Pozor Spoiler: Výborný je konec, nikdy se vlastně nedozvíme, zda jeptiška učinila ten rozhodující druhý krok. (19.09.2012)

Nemám co vytknout, líbilo se mi ještě víc než Africká královna. Ušlechtilé lidství, "mužství" i "ženství". Vážím si literární předlohy Charlese Herberta Shawa i režiséra Johna Hustona, že dotáhli drama právě do takovéhoto závěru. Dnes by to relativističtí tvůrci nejspíš ukončili přesně opačně (mám na mysli vztah námořníka a řeholnice). Obě hlavní role výborně obsazené, a navíc zdařilý český dabing - to vše přispělo k moc dobrému pocitu po zhlédnutí tohoto majstrštyku... (16.10.2010)