Sex noci svatojánské

Naprosto paradni romanticka komedie, ktera sice neprinasi nic noveho, ale moc pekne se na ni kouka. Dej se neodehrava v soucasnosti, takze tu jsou fajn dobovy kostymy i kulisy, do toho moc pekna hudba a tri pary a s tim si Woody vystaci, sem tam nejaka hlaska, nebo paradni dialog, navic ozvlastneny Woodyho vynalezama, ale vetsinu casu cista romantika, kde se vzajemny vztahy hezky proplejtaj, ale naprosto pohodove a svizne a celou dobu jsem se fakt dobre bavil. (26.01.2009)

Dle mého názoru jeden z nejlepších filmů Woodyho Allena. Sice k páté hvězdičce mi tam NĚCO neidentifikovatelného chybí, ale jinak jsem se u filmu výborně bavila, dokonce párkrát se nahlas zasmála (potichu samozřejmě téměř celý film). Na filmu oceňuji jeho tempo, bezprostřednost a přístup k životu. Žádné překomplikované situace. Závěr mě velmi mile překvapil. (23.03.2011)

Nyní už Woody Allen mě tak nebere. Jeden čas moc. Proto jsem si pořídil skoro všechny jeho filmy, dvakrát řadu jeho filmů vysílala CT2. Kdysi jsem slyšel, když jsem byl v Hastingsu, že to je něco jako český Horníček a jdeme tedy spát. Já zůstal, neb mě to jen pobavilo, že ho někdo má za Horníčka a díval se se zájmem dál. A přece jsou dva, tři filmy, které od Woodyho můžu stále. A taky nejraději ho mám, když vypravuje o tom proč který film dělal, a mluví o umění a o svém životě... (20.06.2010)

Znamenitý film. Kompozice některých scén je z výtvarného hlediska úchvatná. Jinak chválím hlavně propracované dialogy a v neposlední řadě herecké výkony. Jak vidět, může i dílo míněné jako zábavná oddechovka poskytnout divákovi velký umělecký zážitek. Doporučuji tento film ke shlédnutím současným českým režisérům. Třeba by si pak aspoň někteří z nich hodili mašli. (06.07.2022)

Allen, obvykle unášený krásami velkoměsta, se v Sexu povznáší nad žehrání na hmyz, písek mezi hýžděmi a jiné stesky zhýčkaného velkoměšťana a popohání podobně naladěného kameramana Gordona Willise k produkci bukalické poezii předměstkého venkova. V kulisách dovolenkového ráje lesů, luk a rustikálních usedlostí rozehrává odlehčenou shakespearovsko-bergmanovskou parafrázi, kořeněnou vtipně neveselými postřehy o nevyzpytatelnosti milostných vztahů, těkavé chemii a následcích promarnění zásadních okamžiků. Nepozváno, dostavuje se cosi, co Allen většinou ve své filmařské moci nemá - jedinečné filmové atmosféry ve formě téměř hmatatelně smyslného léta. K téhle "výplni" se vracím nakonec častěji, než k závažnějším Allenovým projektům. (27.02.2016)