C'est arrivé près de chez vous

Dnes je to už jasné, Man bites dog je veľmi, veľmi nadčasový film. Pohoršení z neho najviac budú iste tí, ktorí každodenne zívajú pri pravidelnej dávke násilia v televíznych správach a tešia sa potom na počasie a šport. Režiséri tvrdia, že sa inšpirovali jedným belgickým bulvárnym programom, ale dosah tohoto kultového dielka je širší. Takisto mohli povedať, že sa inšpirovali reportážami z vojnových oblastí alebo dopravných nehôd. Čo vidíme v Man bites dog, vidíme každý deň v televízii a nič to s nami nerobí. Začiatkom 90. rokov sa o tom dalo polemizovať ako o nastupujúcom trende, dnes je to už holý fakt. Najviac si ale na filme cením, že kriticky polemizuje nad prácou filmárov, resp. novinárov a tým pádom vlastne istým spôsobom kritizuje aj samého seba. (20.08.2017)

Ojedinělý a chytrý film o masovém vrahovi, o kterém se snaží skupina filmařů natočit dokument. Vír násilí ale strhne i je samotné, což pro ně nemusí znamenat zrovna happyend. Dokumentární kamera dělá film velmi realistickým, což místy dokáže nahnat strach. Benoit má zajímavý smysl pro humor a jeho odkazy na francouzské filmy jsou povedené. Ve finále jsem se moc dobře bavil. (13.07.2011)

Díky dokumentární stylizaci a současně neobvykle veselém přístupu celého štábu prostém jakékoli etiky, který vrahovi asistuje při jeho řádění, jde o závažnou sondu do problému estetizace násilí. Co vše lze na plátně prezentovat, aniž by nás to morálně rozrušilo? Zdá se že cokoli. Právě proto, že se u tohoto filmu bavíme vražděním, o to více jsme tím pak znepokojeni. Nejexplicitnější vyobrazení nebezpečnosti povýšení estetiky nad etiku... byť je trochu nevyrovnaný, přesto velmi důležitý film. (22.05.2007)

Problémem tohohle snímku je nesoulad mezi autentičností dokumentárního filmu a nerealističností zápletky (jsou opravdu belgičtí policajti takoví diletanti?) a chováním postav. Ačkoliv je film ve svých všednodenních momentech zábavný (scéna v nemocnici, odmítnuté pozvání na mušle) a nepostrádá ani černý humor, je trochu těžší užívat si tenhle rozporuplný koncept fiktivního dokumentu po celou dobu stopáže. Každý druhý autentický okamžik je totiž vykoupen pocitem toho, že v podstatě jenom sledujeme divadýlko. Ten film obsahuje příliš momentů postrádajících realistickou motivaci účinkujících. To nám sice umožňuje se občas zasmát předváděnému násilí, ale nikoliv úplně od plných plic, protože černohumorné okamžiky přece jen nepostrádají punc dokumentárního vzezření. A celý tenhle zřetelný nesoulad nakonec způsobuje to, že dokumentovaný příběh sledujeme z přílišného nadhledu a se zjevnou lhostejností nad tím, jak to vlastně dopadne. (08.02.2015)

Tenhle černobílý film o natáčení fiktivního filmu o reálným vrahovi je mimořádně chladný, syrový a naturalistický. Vše je podáno maximálně autenticky. O tom víc působí surově vyhrocenej kontrast veškerých činů a konání šílence Benoita. Ten před kamerou vraždí, znásilňuje, navštěvuje milované rodiče v jejich krámku, recituje poezii, hraje si s dětmi, opíjí se a bleje v hospodách, učí mladou dívku Valerii hrát na flétnu, vysvětluje jak potopit mrtvolu aby nevyplavala na hladinu atd. Na tohle všechno nevěřícně koukáme spolu s všudepřítomným doprovodem filmového štábu. Benoitova role je mazec, ten výkon co herec převedl, uff. A i všechno ostatní, na výbornou, hodně silný a autentický zážitek, ovšem pro silné nátury. Dost ojedinělý film a nápad, něco podobnýho jsem fakt ještě neviděl. (18.10.2010)