C'est arrivé près de chez vous

Film o sériovom vrahovi so zmyslom pre šibeničný humor pripomenie diela ako Pulp Fiction, Leon alebo Takí normálni zabijáci. Je to však podstatne realistickejší, polodokumentárnym štýlom ručnou kamerou natočený čiernobiely film, ktorý pôsobí surovejšie a veľmi autenticky. Psychopatický vrah dokonca diskutuje s ožratými filmármi, ktorí ho zachytávajú počas krvavej akcie. Ešte teraz mi v ušiach znie rev znásilnovanej ženy, na ktorej sa spolu so psychopatom vystriedal celý filmový štáb. C'est arrivé près de chez vous je film nepochybne určený pre diváka so silnejším žalúdkom. (05.07.2011)

No vida, další krásný příklad toho, že Záhada Blair Witch skutečně nebyla prvním found footage na světě... A popravdě mám tyhle "před-blairwitchovské" found footage celkem rád, jelikož se skutečně snažily být inovativní a zároveň se i pořádně snažily o maximální dojem realističnosti. To se tomuhle filmu daří dost dobře a fakt klobouk dolů, že to působí tak povedeně. Sedlo mi i to černohumorné ladění, které mě nejednou dokázalo pobavit. Problém s tímhle filmem mám ale v tom, čeho jsem se obával už z prvních pár minut - celou dobu je to jen o jednom a tom samém. Pořád a pořád dokola. A to mě dokázalo bavit někam do půlky, ale pak už mě to celé začínalo stále víc a víc nudit a scén, které mě pak dokázaly zaujmout, bylo celkem málo - nejvíc asi ta na vánočním večírku, která mi strašně připomněla jiný horor Mamka & taťka. Jinak by mě taky strašně zajímalo, proč se ti filmaři nad tím, co točí, moc nepozastavují a hlavně by mě zajímalo, proč onoho sériového vraha ještě nikdo nezatkl, když vraždí takovým způsobem, že po něm musí vždycky zůstat hromada stop... Celkově to rozhodně nebylo špatné, za zhlédnutí to určitě stojí, originální to je celkem taky, intenzivní to je taktéž a je to určitě mnohem, mnohem lepší, než ta Trierova námětem lehce podobná blbost, ale i přes to všechno nemůžu říct, že bych z toho byl kdovíjak odvařený... Lepší 3* (21.08.2022)

Černobílý paradokument, který námětem připomene snímek Henry: portrét masového vraha. Partička filmařů sleduje "obyčejné dny" jednoho sériového vraha. Od návštěv jeho příbuzných a opíjení se v hospodách až přes pronásledování náhodných obětí, jejich znásilňování a zabití. Na první pohled sympatický a docela chytrý mladík, který se jen dívá na okolní svět poněkud odlišně. Jeho názory ohledně sociálního společenství, výroky o rasové nenávisti a recitace básní poukazují na jeho hluboké myšlenkářství, avšak jeho činy připomínají chladného psychopata, kterému je jedno, jestli zabije důvěřinou důchodkyni nebo k smrti vystrašené dítě. Postupem času se proměňují na necitelné bestie i sami členové štábu, co už nejsou pouze svědky všech těch zločinů a krutostí, ale přímými účastníky. Například taková scéna, kdy během vánočních svátků vtrhnou ožralí do bytu náhodně vytipovaného páru, patří k nejsyrovějším a nejdrastičtějším momentům celého filmu. A nedovysvětlený konec je už pouze melancholickou tečkou. (14.03.2011)

Čekal jsem sice od toho něco trochu jiného, ale nakonec se mi to satirické pojetí místy i líbilo. "Brutální"? To opravdu ne. Ale vtipné a originální ano. "Tak jednou měsíčně si po ránu dopřeju pošťáka..." Po první třetině už mě ale film postupně pomalu přestával bavit, tyhle francouzské (pardon, belgické) taškařice mou pozornost příliš dlouho neudrží. (24.12.2013)

Asi jako Svět podle Daliborka, kdyby v něm Vít Klusák Daliborkovi tu Osvětim pomáhal znovu-zprovoznit a zdárně a za občasného popíjení becherovky pak dokončovali vyhlazování židů. Naprosto bezostyšná samozřejmost násilí a zobrazování nulových emocí při sledování běžného života a práce vraha a zloděje "found footage" stylem, kde sledovaným objektem není jen vrah samotný, ale i jen o trochu méně sociopatická filmařská crew kolem něj. Pravděpodobně nejcyničtější film všech dob. (19.12.2017)