Strnadovi

Strnadovi se převtělují do celovečerního dokumentu a třetí část, na které je celé dílo vystavěno nabízí nejvíce dramatických momentů v dlouholetém manželství této sedmičlenné rodiny. Třeštíkové se do rukou dostal výjimečný materiál a jeho zpracování je velmi subtilní a citlivé. Strnadovi jsou otevření, autentičtí a zcela upřímní lidé a celé vyprávění může bez nadsázky posloužit jako sonda do dlouholetého vztahu, kde každodenní jednotvárná starost o chod velké rodiny a udržení podnikatelské činnosti, představují dvoufrontovou válku o zachování si zdravého rozumu. Strnadovi nejsou přelomový dokument, ale netrpí patosem, obsahují překvapivě mnoho vtipných momentů a mají tendenci k postupnému „zrání“. Po projekci následovala diskuze s Helenou a na její otázku, zda někdo věří na 35 let společného soužití se po krátkém zaváhaní v plném sále několik rukou zvedlo… tak alespoň malá naděje tu je :) (Předpremiéra Aero 2017) (13.01.2017)

Ach jo, skoro si říkám, jestli by nebylo lepší projekt Manželské etudy uzavřít, než ho stále ředit čím dál zbytečnějšími přídavky. Ten závěr už mi přišel neslaný nemastný, omílání známých faktů. Strnadovi takhle vyjmuti a osamoceni už ani nepředstavují nějaký komplexní pohled na vývoj doby a společnosti a jsou jen rodinou, které nakukujeme do soukromí. (23.06.2019)

Řečeno s Hamletem: je něco shnilého ve státě Dánském (i v tomto dokumentu) chtělo by se mi dodat. Na jedné straně je třeba smeknout před vytrvalostí dokumentaristů, ale na straně druhé po téměř třech hodinách časosběrných dokumentů divák skutečně neví o manželských dvojicích a jejich dětech o nic víc, než na začátku. Dokument nemá zdaleka takový tah na branku, jako např. v dílu s Marcelou, jelikož se z něj téměř vytratily opravdu silné momenty, kdy Marcela přichází o dceru, jde navštívit zraněného syna na ARO či je sama v psychiatrické léčebně. Dokument vlastně nedokumentuje, neboť štáb se v rodině objevuje zcela nahodile, a tak se divák musí domýšlet příčin náhlých a pro něj záhadných a nepochopitelných zvratů, protože z obrazovky se to nedozví.... neví, zda má věřit Ivaně ("Ty přece takový nejsi!") nebo Václavovi ("Ale jsem, ale vy to nevíte...!") a může jen hádat, z čeho tedy Strnadovi s pěti potomky žijí a splácejí vysoký dluh bance, když v dokumentu Václav pokaždé sedí v prázdné prodejně sám a dle jeho permanentního lamentování v jejich obchodu nikdo žádný nábytek nekupuje... Prostě tady něco nesedí, stejně jako u předchozího dílu, kde prodejce Alu disků se stále nespokojenou kadeřnicí, žbrblající na pronajaté zahradě nad shnilými jablky a nedostatkem financí, zčistajasna dotočí závěr dokumentu v takové vile, že by se za ni nemusel stydět ani předseda vlády. :-) (25.01.2018)

Pan Stranada chtěl podnikat a rozvíjet se. Paní Strnadová chtěla také žít a ona spíše přežívala. Aby zjistila, zdali vůbec žije, tak se pokusila o sebevraždu, což jí přivedlo zpět do té hnusné reality, kde je služkou. Lze to vypozorovat hned po prvním dítěti, kde se snaží poukázat na to, že by se chtěla rozvíjet, na což nebyl čas. Dokument zachycuje onu chřadnoucí lásku mezi dvěma lidmi, kteří měli na začátku podobné ideály, ale jen jednoho z nich byly upřednostněny. Lze pozorovat, že při velikém úpadku, a tím nemyslím celá devadesátá léta, ale až poslední roky natáčení, rodina se dává vcelku dohromady. Pán domu zjevně nemá dostatek sil na to, aby celý svůj čas věnoval obchodu - to dává větší volnost jeho ženě. Jen je škoda, že ve finále šlo hlavně o tu její labilitu, která se stále opakovala. (30.03.2018)

Spojené Manželské etudy, Manželské etudy po dvaceti letech a Manželské etudy po pětatřiceti letech. Jenže jako celek to funguje naprosto skvěle, takže ač je to pouze kompilát (možná přibyly nové scény, ale nejsem zas tak pozorný divák, abych to poznala), já jsem se na Strnadovy koukala ráda. Jejich příběh mi přijde silný a jsem zvědavá, kam budou pokračovat dál. Líbilo by se mi sledovat i osud jejich dětí, ale chápu, že se toho nemusí chtít účastnit. (26.06.2019)