La casa con la scala nel buio

V první minutě začíná Bava pěkně zostra, v páté se ukáže, že si hraje s divákem a od desáté mě má plně ve své moci. Někdy kolem dvacáté se ukáže, že to zas takový zázrak nebude. Main theme je skvělá, atmosféra funguje, lekačky lekají a prostor mezi tím je vyplněn nudou, až si to říká o rychloposuv. Polovina filmu je dokonalá, polovina debilní (dialogy, postavy, zápletka). Debilita lehce převažuje a tenisáky jsou fajn. (23.08.2009)

Postavy vedú dialógy akoby mali IQ 80 a anglický dabing dehonestuje ešte aj výkony hercov (ktoré už samé o sebe nie sú nič extra). Technicky ale film funguje. Vizuálna stránka nie je až tak premakaná ako u Daria Argenta (dokonca ani širokouhlá), no v kombinácii s pôsobivou hudbou a pomalým tempom rozprávania vytvára príjemné napätie a tajuplnosť, ktoré udržia vašu pozornosť a miestami privedú až do vytŕženia. Trošku hlúpy, ale technicky veľmi dobre zvládnutý giallo thriller so všetkým, čo tento žáner potrebuje. (08.05.2004)

Říkám bravo ve stoje. Tohle je typ filmu od kterýho se nic nečeká a nakonec mě nakopne neuvěřitelným způsobem do koulí. Úvodní scéna s dětma(a jedno dítě je to samé co hrálo v House by the cemetery, sakra z toho kluka jde strach) je atmosférická a moc pěkně natočená. Pak film směřuje k giallu a to hodně pomalém giallu ale aspon se tu neustále něco dělo, a atmosféra byla poměrně silná a Bava si jí držel do úplného konce. Sem tam hodil vraždu, kterých je ale zoufale málo ale to vůbec nevadí protože způsoby vražd jsou fakt parádní třeba první s nožem přes plot byla zábavná a umlácení v koupelně nemělo chybu. Sice rozuzlení nebylo zrovna moc dobré a bylo nespravedlivé k divákovy ale za takovýhle překvapení tleskám ve stoje. (15.12.2012)

Na začátku osmdesátých let měl žánr gialla to nejlepší již dávno za sebou. Žánr byl již značně vyčerpaný a vyčpělý, točilo se jen čisté řemeslo bez žádné invence a k tomu v otřesné formě. Lamberto Bava svým příspěvkem patří tedy rozhodně k tomu lepšímu, co je v té době možné vidět. Což v jeho případě znamená lepší průměr. Mně osobně se Bavův režijní styl nelíbí, především pak jeho pozdější tvoba hraničí až určitým nevkusem... La Casa con la scala nel buio je ale nicméně atmosfericky velmi zdařilé a režisér ví, kdy správně přitvrdit na pilu. Jakl už zmiňují ostatní, větší zkrácení a vygradování by filmu jen pomohlo. Příběhově je to totiž liché, navíc s průhlednou pointou. Po herecké stránce naprosto sterilní. I přes mé všechny vítky, zaplať pán bůh za ty dary... (18.05.2015)

Filmová dada. Scénář je totiž skutečná da(r)da, kterou jsem měl problém ustát. Kostrbatě vystavěné vyprávění, které stojí na nevysvětlených (neplést s nevysvětlitelnými) scénách, jenž nedávají pražádný smysl a mám silné podezření, že by jej nedávaly ani při pokusu jim ono vysvětlení poskytnout. Vše podstatné se odehrává v malé vilce, kterou si pronajal hlavní hrdina, hudební skladatel, aby měl potřebný klid na svou práci a postupem času se kolem něj začnou dít podivuhodné věci a umírat lidé. Fajn jednoduchý nápad, ovšem v příšerném provedení. Postavy o veškerém dění vedou nanicovaté rozhovory a nikoho ani nenapadne kontaktovat policii. Místy se sice objeví slušné napětí a i nějaký ten mord, přičemž jeden z nich by se dal směle zařadit do zlatého fondu filmových vražd, ale jedna vlaštovka prostě jaro nedělá. Mladý Bava má na kontě daleko lepší filmy a tady se mi těch víc než 60% v hodnocení zdá být značně přestřelených. Dvě hvězdy jsou tak akorát. (24.09.2017)