Cesta do nemožna

Jurij Michajlovič Lotman tvrdí, že film se začal proměňovat v umění díky Georgesu Mélièsovi. Inu, nebudu mu v žádném případě namítat, jen se nechám tímto objevem v umění unášet i po víc než 120 letech, od kdy tyhle nápadité, pohyblivé a již zde komplet barevné(!) obrázky spatřily světlo světa. Karel Zeman i pár dalších dokázali na Mélièse stylově a úspěšně navázat, s celovečerním formátem posunuli tuhle poetiku do nových rozměrů, přesto Mélièsovy snímky podle Julesa Vernea zůstávají dodnes stejně pozoruhodné a fascinující. Cesta do nemožna má s Cestou na Měsíc hodně společného, přesto Méliès nabídl divákům v tajuplném verneovském příběhu přeneseném na plátno možnost kochat se 24 minut řadou zcela nových nápadů, příhod s cestováním hned několika dopravními prostředky (jéj, žeby první road movie na světě? :-)) a pečlivě aražanovaných kulis, dokonce i v akci a s pohybujícím se obrazem přes okno plující ponorky. (13.02.2023)

Jako vždy skvělá výprava a nápadité triky, které K. Zemana musely prostě uchvátit! Odvážní cestovatelé nejen poznají rozličné krajiny, ale po jedné nehodě se dostanou i do špitálu! Hned po uzdravení sedají neochvějně do vlaku, který se s nimi vydá vstříc Slunci! Asi možná nejzábavnější pasáž připomene tak trochu předchozí Cestu na Měsíc. A pak ponorkou oceánem... kromě nápaditých kulis je fascinující nekonečné hemžení postav, co do sebe narážejí, lezou přes sebe, padají a zase se zvedají. (04.05.2022)

Teď si uvědomuju, jak těžké je hodnotit takovéto snímky... Proč jsem dal Ďábelskému nájemníkovi "jen" 4* a Cestě do nemožna pět? Toto hodocení je nutné brát s rezervou... zvlášť, když víme, že film je z roku 1904... Podle mě, je toto dílko vedle Cesty na Měsíc asi to nejlepší, co Méliés natočil, a některé scény jsou tak fascinující a hravé, že bych se musel při jejich komentování rozplynout... Proto se toho radši zdržím, jinak byste přišli o další moje příspěvky..:-)) Každopádně scéna přistání na slunci patří mezi moje top scény... Ruku na srdce - ukažte mi film v současné kinematografii, který kromě bombastických triků a překomplikovaných animací, nabízí takovou dávku fantazie (!) Já si maně vzpomínám opravdu jen na toho Zemana, ale to už je půl století.... (03.07.2006)

Meliesovy filmy jsou všechny prodchnuty zvláštním nábojem dětské hravosti,objevováním nových možností a uskutečňováním lidských snů,uskutečnitelných pouze na stříbrném plátně. Při sledování Meliesovy Cesty do nemožna jsem si nemohl nevšimnout určité podobnosti s Cestou na měsíc,let na Slunce,počáteční "porada".Z toho všeho čiší nadšení pro věc,které z Cesty do nemožna činí i dodnes půvabný film a které v dnešní době chybí tolika filmům. (30.07.2006)

Tolik fantazie a nápadů mohou dnešní tvůrci Mélièsoci jen závidět. Poklonu si zaslouží též kolorování 23 tisíc filmových políček. Přiznávám ale, že mnohem větší dojem na mě udělalo zvracející Slunce. Okouzlující je také fakt, že kamkoliv se partička smolařů dokodrcala (mnohdy za výbuchů a havárií), vždy ji vítal vášnivě aplaudující dav. (28.11.2012)