Mimo zákon

Naozaj výborný Jarmuschov film. Veľmi inovatívna snímka, na ktorú (ak nepoznáte Jarmuscha) si je potreba zo začiatku trochu zvykať. Statická kamera, nenecháva ani trochu súkromia pre hercov a divák sám musí rozmýšľať čo s časom, keď sa na obrazovke nič nedeje. Neostáva nič iné ako len skúmať minimalistické interiéry a exteriéry alebo započúvať sa do melancholickej hudby Toma Waitsa, skúmať tváre hercov. Dej plynie pomaly ale nenudí. Jeho plynutie je príjemné a určite by sa to dalo zvládnuť ak by to malo aj o 30 minút viac. Waits a Laurie to zahrali naozaj výborne a hlavne nekonvenčne, takže nemáte pocit, že "aha, to som už niekde videl". Samostatnou kapitolou je Begnini, ktorého angličtina je naozaj šialená a skoro pri každej jeho vete som sa začal smiať. Ale príjemný humor mali aj dvaja vyššie spomínaný. Určite sú však zaujímavé aj ostatné postavičky vo filme, ktoré sa mihnú len na pár sekúnd. Príbeh je úplne jednoduchý a bol sfilmovaný už niekoľko krát ale určite nie takým spôsobom akým to urobil Jarmusch. Na konci som mal opäť ten fajn pocit, že tento film si budem môcť pozrieť ešte veľakrát a vždy v ňo nájdem niečo nové a bude sa na ňom dať zasmiať a niečo, nad čím budem môcť popremýšľať. (21.09.2005)

Od Jarmusche mám jiné srdcovky, v kterých všechny jednotlivosti slouží celku – tady na mě některé „vyhnívací“ pasáže a občas i ta krásná černobílá kamera ještě působí dojmem lehkého exhibičního naschválu. Boží momenty jsou ale v drtivé převaze. — Vždycky mi vrtal hlavou ten název a teď jsem k němu našel vysvětlení údajně přímo od Jarmusche: Když jste byli v půli osmdesátek v pouličním slangu s někým „down by law“, byli jste si hodně blízcí, chránili jste se navzájem; a ještě předtím ve vězeňském slangu, když byl někdo váš „down by law“ a pustili ho dřív než vás, zašel za vaší rodinou nebo se vám venku o někoho postaral, když bylo třeba. A přitom to byla fráze, která zněla, jako kdybyste byli utlačovaní zákonem – líbil se mi ten rozpor. Tož ja, teď už to dává lepší smysl. (29.09.2015)

Teda. Posadit do jedné cely neustále spícího pasáka Johna Lurieho, dj Toma Waitse, kterého opustila holka a extrovertního upovídaného Roberta Benigniho, který umí anglicky jen základy, to už samo o sobě slibuje zábavu. A Jim Jarmusch sliby plní. Celou dobu jsem se bavil, ať už díky nemotornému Benignimu nebo flegmatismu Waitse a Lurieho. Každý záběr je o ničem a zároveň o všem, Jarmusch dokáže i ty nejobyčejnější věci podat zajímavě. Miluju herecké umění Johna Lurieho a strašně rád bych ho viděl v roli nějakého moderního gangstera, protože mám pocit, že se na to hodí. Nic víc k tomu není co říct, komu se líbil předchozí Stranger than paradise, bude při sledování Down by law v sedmém nebi. 95%. (06.07.2005)

Jednoznačne najlepší film od Jarmuscha. Traja hrdinovia utekajúci z väzenia sú skvele predstavení, každý z nich je zárukou nejakej úchvatnej myšlienky, nehovoriac o ich činoch... Samozrejme, najviac vyniká Roberto Begnini, hlavne vďaka nezabudnuteľnej angličtine a tým jeho typickým priblblým výrazom, ktorý musí presvedčiť aj tých 'najtvrdších gaunerov' v podaní Johna Lurieho a Toma Waitsa. Filmová klasika. (28.02.2005)

Nejsem nijak výrazně zklamán, ale čekal jsem určitě trochu víc. Mrtvý muž mi ukázal, jakým je Jarmusch osobitým režisérem, který má schopnost udělat ze svých filmů díky specifické a černobílé výpravě nesmírně opojný a nevídaný zážitek. Bohužel, zde byla ta působivá stylizace a hořkosladký příběh o soužití tří uprchlích vězňů narušována poněkud nevýrazným a jednotvárným zpracováním, které mě jednak neoslovilo, ale hlavně místy i trochu nudilo. Hodně to zachraňuje Benigni, jenž je se svou neodolatelnou angličtinou a rozdrbanou kšticí od první chvíle nepřehlédnutelný. Nemán proti tomu filmu nic, naopak má hezkou poetiku a snaží se podat zase jiný pohled na téma útěku z vězení, ale já v tomhle ohledu prostě dávám přednost těm "akčním scénám a velkolepým útěkům". U mě tak na 65% (30.01.2013)