Trvalá dovolená

Presne taketo filmy mam rad : clovek menom Aloysius Chris Parker spoznava ludi a prenho ludia funguju len dovtedy, kym ich nespozna. Ked uz ho nemaju cim prekvapit, tak dotycneho opusti a ide dalej, k nikomu si nevytvara vztah a prenho sa cielom stala cesta. Hodne odludstene a bez ludi, ale zaplatSuppiluliumas aj bez prazdnych tlachanic o medziludskych vztahoch a medziludskych emocii. Emocie su preberane v ramci normy, a to sa mi paci. 80 % (19.03.2016)

Kdysi sem napsal, že režisér se filmem odhaluje a ukazuje kus sebe, že je to exhibice, svlíkání. To je pravda, ale taky divák má s filmem cosi společného. Film nám ukazuje zrcadlo a nedává nám sice odpovědi, ale spíše otázky, což je traumatizující, nicméně podnětný, jde tu taky o svlíkání, ale ptáme se, co je to pod tím oblečením, neukazujeme to. A já tvrdím, že část mě je Jim Jarmusch. Nelze se ztotožňovat s jedinou osobou ve filmu, Jim ani nikdo jiný, kdo točí skutečný filmy, se nevkládá pouze do hlavního hrdiny, ale do všech, i do kulis, hudby, střihu. Ve vtipu o Dopplerově jevu je všechno. (28.12.2010)

Permanent Vacation je až pozoruhodně špatný film. Co se týče tvorby Jima Jarmusche, líbí se mi vše, až na tento nepodařený a nudný kousek. To co v jiných režisérových filmech skvěle funguje, zde selhává. Tak například už samotný prolog. Allie v něm vystvětluje, že bude vyprávět jak se dostal odtamtud sem. To je vlastně typické pro většinu jeho filmů, neurčitá cesta hlavní postavy a následně její vývoj, přerod, prozření. Jenomže zatímco v Mrtvém muži, či v Zlomených květinách nás osud poutníka zaujme, zde jej divák stěží chápe a přijme, což je dáno také tím, že Richard Boes nedisponuje takovou zásobou talentu a hereckého charisma, aby diváka oslovil. A z toho plyne další problém. Jarmuschův trademark, dlouhé záběry v nichž pozorujeme jeho postavy při rutinních záležitostech (např. jízda autem, chůze, holení), jsou v ostatních dílech J. Jarmusche jejich ozdobou. Zde ale překážejí, jednak kvůli slabému hereckému představiteli a také díky špatné hudební kulise, která je v jiných dílech jejich dominantním prvkem. Zkrátka od svého debutu urazil i sám režisér dlouho pouť, během které dokázal své ústřední motivy otesat a vybrousit do filmových klenotů, Permanent Vacation je nevydařeným počátkem této cesty. (31.05.2011)

I když filmeček samotný nestojí zdaleka jenom na obrázkách, derou se mi na jazyk samá výtvarná přirovnání – miniatura, freska, bla bla... Radši jinak: Vzpomněl jsem si u toho na dědu, který přednedávnem umřel v požehnaných dvaadevadesáti a byl z těch šťastných lidí, kteří tímhle druhem nespokojenosti a puzení k pohybu netrpí (nevím, jestli ty věci vyhasínají s věkem nebo jestli se jim dá v životě úplně vyhnout, děda právě vypadal na to druhé), takže jim filmy tohoto druhu nemají co říct, spíš by je hlavní hrdina iritoval, jako chvíli mě, než jsem si uvědomil, co z něj je mi blízké. A aby to nebylo tak jednoduché, když to skončilo, shodli jsme se se ženou, že už jsme dlouho neviděli nic tak příjemně uvolňujícího a že jsme asi oba blázni. (05.04.2011)

Na film jsem se podíval jen z toho důvodu, že se jedná o debut Jima Jarmusche. A upřímně je to debut poněkud slabý. Film má nejspíš zachycovat pocity mladých lidí, kteří nemají pocit, že někam patří a stále se snaží najít místo, ve kterém by našli domov. To je ale v Trvalé dovolené aspoň z mého pohledu zpracováno dost nezajímavě. Během celého filmu sledujeme tuláka Allieho, ke kterému je bohužel těžké mít nějaké sympatie, protože jeho charakter je tu popsán opravdu jednoduše, jelikož má být pouze a jen ztělesněním určité skupiny lidí. O jeho individualitě tu nemůže být řeč. A právě v případě, kdy celý film sledujeme jedinou postavu, která ale není zajímavá ani vlastně nic nedělá, nastupuje spíš nuda než aspoň průměrný filmový zážitek. (02.04.2018)