Přízrak

He he, to byl teda tyátr. Poltergeist v prostěradle, to tu sice ještě nebylo, ale jít na tohle do kina, tak možná požaduji vrátit vstupné. A vůbec nejnapínavější bylo to čekání na závěrečné titulky, abych se konečně dozvěděl, zda-li je Affleck fakt takový magor a celou tuhle ne moc inteligentní maškarádu odehrál on. ⭐️⭐️ 51% (23.09.2017)

Bezprostredne po projekcii pre umocnenie celkového dojmu navrhujem vypočutie 7-hodinového ambientného albumu "Somnium" od skladateľa Roberta Richa. Pomôže to lepšiemu fyzickému aj mentálnemu nazretiu diela a dokonalejšiemu uchopeniu inak ťažšie uchopiteľných pojmov "rozvláčnosť", "repetitívnosť" a "vata". Priznávam, že niekoľko scén ma zasiahlo. Tá s 5-minútovým žraním koláča medzi ne samozrejme nepatrí. (27.09.2017)

Jasně, je to velký umění a tak, ale pro jistotu přikládám seznam činností, které shledávám daleko zábavnějšími a smysluplnějšími než sledování Přízraku: Důkladný úklid obývacího pokoje a kuchyně; Dobrovolná návštěva zubaře; Stříhání babiččiných nehtů na nohou; Hledání Atlantidy na dně Čertova jezera; Půlroční studium na státnice z matematiky; Maratón pořadů Jaromíra Soukupa; Absolvování běžeckého maratónu při teplotách pod bodem mrazu; Umývání nádobí pod studenou vodou; Návštěva restaurací, které od Zdeňka Pohlreicha nedostaly ani jednu hvězdu; Účastnit se párty jako střízlivý řidič; Pracovat v telekomunikačních společnostech; Chytat ryby na vyschlém jezeru; Hledat houby na sídlišti; Přemlouvat Babiše, ať už nekrade. (15.11.2018)

strašně zvláštní a pomalý film,který nechává hodně na divákovi jak s ním naloží.Pokud si k němu najde cestu a přistoupí na formu a na to co se na plátně děje,Ghost Story se mu odmění měrou vrchovatou.Osobně jsem se zkraje trošku nudil a nevěděl co čekat,ale postupem času jsem tomu propadl a dostal jeden z nejzajímavějších filmů poslední doby,který je ve svém jádru nejen hodně smutný,ale i velmi silný.Zobrazení titulního ducha jako postavu s prostěradlem se nakonec ukázalo jako výhra a sílu některých scén to jen umocnilo...80% (25.09.2017)

Režisér a scénárista David Lowery je úkaz. Je evidentní, že před jeho barákem nebudou fanoušci s transparenty vyřvávat, kdy natočí zase něco dalšího. Jeho vizuálně podmanivé kousky jsou totiž extrémně pomalé, hodně meditativní a nepříliš dějové. Forma prostě vládne. A stejně jako nebyl schopný posunout na jakýkoliv vyšší umělecký level svůj Ain't Them Bodies Saints, ani tentokrát to neklaplo. S postavami se nelze ztotožnit, atmosféru přebijí ambice, kterým neporozumí každý. Možná ani tvůrci. Rooney truchlí, Casey totiž nezvládl řízení. Byli manželé, milovali se, občas slyšeli podivné zvuky v domě. Nyní ona oddaně trpí (a přejídá se koláčem), on je duch bez možnosti ovlivnit fyzický svět. Příběhové zvláštnosti mi dvakrát nesedli, možná by to chtělo další projekci. Jenže se obávám, že druhou šanci téhle „duchařině“ v nejbližších letech nedám. (26.09.2017)