Přízrak

Enter the Void bez nahoty, prostituce, drog a neustálého sexu. Jo, já bych čekal, že bych si řekl, že by se mi ten film mohl líbit, protože vypadal hodně slibně. No, jenže výsledek je jiný. Nejhorší na tom filmu je to, že je strašně nihlistický. A to i oproti Enter the Void (ano, fakt, nedělám si prdel), protože tam je aspoň nějaká naděje, tady ten film je celý v beznadějné situaci a beznadějně i končí. Asi to nejoptimističtější, co film říká, je to, že si máme vážit každé chvíle našeho života, protože po něm už nic lepšího nebude. I to je pozitivní myšlenka jako prase, ale teď to nechme být, film nemůžu odsoudit jenom kvůli tomu, že je depresivní, vždyť spousta filmů je na tom vyloženě postavená a já jim třeba dám 5*, protože jsou fakt skvělý, třeba tohle. Tohle je ale hlavně strašně utahané. Mě dlouhé záběry nevadí, když mají nějaký význam, ale můžete mi prosím vás říct, proč musím koukat 5 minut na Rooney Maru, jak jí koláč a pak se jde vyzvracet? Poetické to nebylo, význam v příběhu to taky nebylo. A takových dlouhých zbytečných scén je tam víc. Příběh vypadá z obsahu dost dobře, jenže se z toho vyklube nikdy nekončící deprese bez kousku naděje, přitom by to nějakou naději chtělo, ono si to o ni i zoufale žádá. Ale ona nepřijde. Pravda, někoho uchvátil vizuál, já se tomu ani nedivím, poetické je to dost, i když je to utahané, ale kruci, jak si mám zamilovat film, ve kterém není naděje? Navíc myšlenka filmu je, že po smrti nic není, ale podle mě je to hlavně kvůli tomu, že se to bálo jít víc do hloubky. Ono mi v celkem dost částech přišlo, že si to hraje na nějaký velký art a přitom to je docela prázdné. Plusy tam jsou, kamera je dobrá, má to poetické záběry (díky Bohu, že tam ten vesmír byl, když už je na plakátu), hudba je vybraná dobře a nápad s prostěradlem se mi líbí (a dokonce mi ten duch pak připadal roztomilý, což říkám jako člověk, kterému jen tak něco roztomilé nepřijde). Víc lepšího v tom ale nenajdu ani náhodou. 2* (31.03.2019)

Casey Affleck na začátku filmu zemře a zbytek příběhu (až na pár flashbacků) stráví pod prostěradlem a dělá ducha. První polovina je brutálně nudná (převládají dlouhé statické záběry, v nichž se toho málo děje, za vše mluví čtyři minuty dlouhá sekvence, v níž Rooney Mara pojídá koláč a vzlyká u toho) a ta druhá je zas hrozně zmatená a divná, protože se v ní hodně divoce skáče v čase. Jestli jsem to správně pochopil, tak jedině díky tomu, že mi to jiná postava ve filmu vysvětlila předem, a to ještě kdo ví jestli. V celém snímku je asi půltucet geniálních nápadů, každý z nich je ale využit jen okrajově a následně smeten ze stolu. Je to škoda, silná atmosféra totiž snímku rozhodně nechybí a jako festivalová bizarnost to funguje, leč z hlediska filmového se Přízrak zoufale rozpadá a smysl byste v něm hledali marně. (02.07.2017)

Existenciálně laděný artový film prolnutý duchařským hororem. Obsahově zásadně převažuje ta existenciální složka. Film o lásce, o životě, o času. Převažují dlouhé záběry bez střihu, méně slov, vypráví se hodně obrazem, poetikou, atmosférou, mizanscénou, ruchy, k tomu je velmi dobrá hudební stránka. David Lowery evidentně talent má a jde kvalitou režie i scénáře vzhůru, budu věřit, že jednou to dotáhne k úplné dokonalosti... 75 % (25.09.2017)

Spoilery! Vždy mě potěší vidět něco, co se nepodobá ničemu, co jsem viděl dříve. Tvůrci tohoto filmu se vydali opravdu velmi originální cestou, což je vždy velké riziko. Tento film vznikl pro festivaly, kde si rozhodně najde své obdivovatele. V mých odborných očích funguje tak nějak napůl. Ne každý snese 5minutový statický záběr na Rooney Maru, která žere koláč. Plakát je těžce zavádějící. Tento snímek je ryze poetická slaďárna nesoucí se v nepříjemně melancholickém duchu. Kdo se těšil na Caseyho Afflecka, ten má smůlu. Stihne si vyměnit s Rooney pouze trochu slin. Ve zbytku filmu za něj zaskakuje prostěradlo. Dojem na mě udělala především myšlenka. Krásný pohled do nekonečného světa duchů, ale hlavně nádherné vyobrazení oddanosti své životní lásce. Během sledování i krátce po něm mi bylo celkem nepříjemně. Takže to na mě zřejmě nějak zapůsobilo. Pálím slabší tři kusy. Pokud člověk věří na duchy, tak přihodí hvězdu až dvě navíc. (25.09.2017)

Bál jsem se, opravdu jsem se bál hipsterské a artové noční můry v podobě tvůrců čuchajících své vlastní prdy, ale bože... tohle teda bylo něco. Přenádherný film o ztrátě, životě, jeho mizivosti, zbytečnosti a o plynutí času. Film který umí být až hororově děsivý a skličující, přičemž nabízí i komfortní a příjemné útulno lásky, domova a smyslu. Přičemž je to podáno skvělou formou vyprávění, fungující povětšinu beze slov spoléhající se čistě a jen na filmový jazyk střihu a významu záběrů.  Přičemž nadužívaný formát tu má svůj význam intimnosti, která naprosto a jasně sedí k celému filmu a jeho příběhu. Velká pochvala i Casey Affleckovi, že zůstal celou dobu pod prostěradlem a jeho herecké ego nešlo nikdy proti vizi tohoto filmu. Snímek, který semnou rezonuje čím dál víc a který mě donutil přemýšlet víc, než cokoliv za hodně dlouhou dobu. Škoda, že filmy skvělého Davida Loweryho nejsou zde tak moc ceněné. Skutečně jedinečná a přenádherná záležitost, která je jedinečným zážitkem na večer, kdy si zhasnete světla, vypnete mobil a necháte se pohltit. (20.08.2023)