poster

Pád Itálie

  • Jugoslávie

    Pad Italije

  • Slovensko

    Pád Talianska

Drama / Válečný

Jugoslávie, 1981, 114 min

  • darkrobyk
    *****

    ,,Divadlo, všechno je divadlo!" Druhá část trilogie také hledá odpovědi na otázky spojené s válkou, násilím, zabíjením a mocí. Čarokrásné impressionistické obrazy přístavu i ostrovní krajiny vytváří kontrast k dramatům, jež válku provází. Fašismus, komunismus, nacionalismus, ale i křesťansví, které lze tak snadno zneužít, se zde navzájem střetávají, avšak jako dobré nelze vybrat ani jedno. Ostrované se stávají pouhými oběťmi, které nejprve vykořisťovali kapitalisté, a pak jim železnou rukou začnou vládnout komunisté. Při sledování osudu jedné z postav si člověk hned vybaví politické procesy namířené proti vnitřnímu nepříteli i heslo: revoluce požírá své děti. Přibylo více mystických až snových pasáží doprovázených lyrickou hudbou. Scény oslav, procesí, svatby i drancování jako by se inspirovaly v nejlepších Jakubiskových filmech. Zejména šílenství v boháčově domě připomene Jakubiskovu fantazijní poetiku. Doprovodný chorál jest velmi podobný Orffově Carmině Buraně. Našinci se jistě vybaví filmy z období kolektivizace, když jedna z postav křičí: ,,Všechno je lidu!...odnes to domu." Nadčasové dílo.(18.4.2012)

  • Radko
    ****

    Taliansko síce padlo, ale vražedné besnenie ostalo. A tak utešené ostrovné prímorské zákutia, plné bielych skál a vysušených polozelených kriakov pomedzi pasúce sa stáda kôz a ovcí kropí stále nová a nová krv. Raz sú krutými nositeľmi smrtnonosných striel ustašovci, inokedy nemeckí fašisti, piráti a v hanbe nezostanú ani partizáni. Zafranovič naložil každému. A právom. A nezabudol ani na to, že napriek tragickosti doby, groteskné momenty života ostávajú zachované i v temnote.(29.9.2016)

  • gudaulin
    **

    Z doby před více než 20 lety, kdy jsem Zafranovićovu trilogii zhlédl poprvé, jsem si pamatoval, že prostřední díl trilogie ve mně narozdíl od zbylých dvou dílů vyvolával nemalé rozpaky a přišel mi jednoznačně nejslabší. Návrat k Zafranovićově tvorbě mě přesvědčil o tom, že jsem se nemýlil. Zafranović si tady ukousl víc, než byl schopný strávit. Scénář není tak sevřený a působivý jako v případě Okupace a záměr vylíčit osudy charismatického a přesvědčeného stoupence revoluce, jehož zkázu nakonec vedle vlastní pýchy způsobí ideologie, za kterou bojoval, a blízcí spolubojovníci, je daleko přesvědčivějším způsobem zpracován ve Večerních zvonech. Ze všeho nejvíc ale Zafranovićovi škodí to, co spolehlivě potápí filmy Juraje Jakubiska z posledních dvou dekád. Tzn. určitý druh pozérství a zahleděnosti do sebe sama. Prapodivné postavy a scény typu příjezdu četnických pirátů, kteří jako by vypadli z nějakého bláznivého hollywoodského fantasy filmu na jadranský ostrov, nebo feliniovsky zobrazený velitel italské posádky, to všechno nepůsobí přesvědčivě, jsou to umělé a rušivé prvky, které jenom matou diváka a rozmělňují dramatický náboj snímku. Každopádně jde ale o velkou roli pro legendu polské kinematografie Daniela Olbrychskiho. Pád Itálie funguje částečně na bázi jednotlivých působivých scén, které často využívají romantickou scenérii Dalmátských ostrovů nebo šokují typicky balkánsky pojatým brutálním násilím, rozhodně ale ne jako komplexní výpověď o své zemi a době, ani jako strhující lidský příběh. Celkový dojem: 45 %.(15.3.2014)

  • Radyo
    ****

    Okupace ve 26 obrazech ve mně určitě zanechala silnější dojem, to ano, ale i tak se Zafranovičovi nedá upřít schopnost zobrazit reálie bývalé Jugoslávie v období 2. světové války velice sugestivně a emocionálně. Zjednodušeně se dá říct, že každý film, zobrazující některou z válek v Jugoslávii mění určitým směrem můj pohled na tamní obyvatelstvo...(3.4.2014)

  • Anderton
    *****

    Asi takýmto spôsobom by sa mala každá európska krajina vysporiadavať so svojou históriou počas druhej svetovej vojny. Zafranovič snáď ešte lepšie ako Mallick vystihol kontrast krásnej prírody a ľudského zverstva (zvieratá mi snáď prepáčia). Jeden z najextrémnejších násilných filmov založených na skutočných udalostiach, aké boli natočené. Ambivalentné postavy, alebo skôr zlé ako dobré, divák nevie, s kým sa má ztotožniť, hlavná a aj vedľajšie postavy mu svojim konaním bránia v ztotožnení sa s nimi. Kedy sa podobného neprikrášleného a nenablýskaného filmu z dôb druhej svetovej vojny dočkáme u nás a v Čechách? Možno aj Olbrychského životná úloha, ktorého si tak priraďujem k najobľúbenejším hercom. O triedu lepšie, ako prvá časť voľnej trilógie.(3.3.2014)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace