Mzis qalaqi
Obsahy(1)
Gruzínská Čiatura bývala pulzujícím centrem průmyslu, monotónní hluk práce v rozlehlých manganových dolech ale postupně vystřídalo jen občasně přerušované ticho. Domy, výrobní haly, divadla, stadiony i svého času unikátní systém veřejných lanových drah – dříve pýcha města, dnes jen potrava pro zhoubnou rez. Přebujelá vegetace proměňuje budovy v ruiny a dokonává tak dojem všeprostupující zkázy. Přesto odsud lidé zcela nezmizeli. „Jediná cesta do jejich světa vedla skrze úplnou kontemplaci," říká režisér Rati Oneli, aby zdůraznil, že observaci trosečníků na takovém místě nemůže filmař provádět bez klidu k rozjímání. Prostředkem k nalezení fotogenie zániku se proto stává krystalicky čistý styl, v němž se každému záběru-obrazu dostává potřebné délky. Filmové vanitas o zmírajícím městě graduje zevnitř, ač se jím žádný dramatický oblouk neklene, pročež je ho potřeba spíše procítit než intelektuálně uchopit. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Za ty holky atletky trénující v takové díře a za týpka likvidujícího betonový monstra ***. Ikdyž chápu, co chtěl autor sdělit, musím říct, že to byla dost nuda a stopáž přepálená. ( 52. KVIFF ) ()
Jestli chcete vědět, do čeho jdete, nečtěte ani tak oficiální synopsi, ale komentář uživatele iz67, je tam vše: " Šel jsem na to už s vědomím, že se toho nebude moc dít. Ale doufal jsem, že toho hodně uvidím (interiéry a exteriéry v rozkladu). Bohužel i přes značnou délku snímku se díky rychlosti (pomalosti) záběrů do filmu moc nevešlo." Tedy ve zkratce - chcete-li jít na film doufajíce, že budete obdivovat krásu rozkladu a zániku, nechte si zajít chut. Takových záběrů je tam jen pár. Zbytek filmu vypadá že byl natáčen stylem: postavíme kameru ke skupině neznámých, indiferentních lidí, necháme ji běžet 5 minut a uvidíme, co se stane. A pokud se nic nestane, pořád aspon máme 5minutový záběr a to se počítá. Odešli jsme po 40 minutách a určitě jsme nebyli mezi první dvacítkou odchozích. ()
Takove opryskane zelene bezcasi. ()
Musím to trochu obhájit. Sluneční stát jsou skutečný čáry máry se zvukem (bože, ten machrovinkovej přechod z burácení hromu do burácení lokomotivy - slast!), obrazem a propojováním objektů v náročnejch podmínkách pro kompozici - každej záběr je vlastně tak dobrej, že by si zasloužil vlastní rozbor. Sice si myslím, že znova už to tu hodinu a třičtvrtě nedám (ostatně z toho nebude víc než zapadlá festivalovka), ale na jedno podívání si Rati Oneli zaslouží absolutorium. Už jenom proto, jak na mě dokázal přenýst atmosféru mésta, prostředí, do kterýho je zasazený, a (byť trochu stylizovaně) života smutně šťastnejch lidí v něm. ()
Sluneční stát aneb jak by to dopadlo v Adamově, kdyby tam byly doly a neměli jsme Klause, který nám zařídil slušnou transformaci. Po pravdě jsem si to dost užil, každý záběr má svoji jedinečnou kompozici a i když něco bylo zdlouhavější, tak všechno mělo svůj smysl. ()
Šel jsem na to už s vědomím, že se toho nebude moc dít. Ale doufal jsem, že toho hodně uvidím (interiéry a exteriéry v rozkladu). Bohužel i přes značnou délku snímku se díky rychlosti (pomalosti) záběrů do filmu moc nevešlo. Navíc je film omezen tím, že sleduje pouze 3 skupiny lidí. Takže místo spousty informací jsem si užil ne mnoho super rozvleklých záběrů. Škoda. 3* za téma. ()
3.5 ()