Hra na pláč

Akcí IRA ve filmu moc není, jen ze začátku se řeší britský zajatec a co s ním. Zajatce hlídá hlavně Fergus, který se s ním povídáním o sportu spřátelí. Dozví se od něho o přítelkyni Dil, o kterou ho zajatec prosí, aby se po jeho smrti postaral. Fergus to chce splnit, vydá se do Londýna Dil hledat. Vznikne mezi nimi zvláštní vztah, který všechno zkomplikuje. (25.06.2020)

Vždyť je to jen kus masa. … Krásně jsem si to vychutnal. – (smích) – Já si to vychutnal. Byls fakt skvělej. Věř mi. Fergus je v podstatě dobrý člověk. Zřejmě ale vyrůstal ve špatné společnosti, a tak nakonec skončil jako dobrovolník u IRA. Psychologické drama o hrůzách jedné ostrovní války se poněkud nečekaně zvrhne v psychologické drama o jedné netradiční lásce. Překvapivě je v druhé části mnohem víc násilí než v té první a tak vůbec je místy dost drsná. Sbíral jste už někdy zuby zlámanejma prstama? V první části vlastně jen vojáci rozstříleli úkryt teroristů. Vše, kromě vztahu Ferguse s vězněm, jde do pozadí a už tady se režisér dotýká choulostivých témat. Po srážce Jodyho s vojáky pak musí Fergus splnit slib, a tak odjíždí do Londýna. No a zde se to po krátké idylické romanci začíná zamotávat. Závěr zůstal otevřený, takže se nakonec můžeme jen dohadovat, jak vztah Ferguse a Dil skončí. …a škorpión odpoví: Nemůžu za to, jsem už takovej. (12.06.2008)

Hodne silny film, co lze vnimat a hodnotit v nekolika rovinach. Tema prvni - zajaty Forest aka Jody - pekny, ikdyz mi zde jinak velky oblibenec Forest prijde krapet nepravdepodobne prehravajici, na druhou stranu chovani jedince v jeho/takto vypjate situaci muze byt natolik extremni, ze i to prehravani a celkove pojeti jeho role je zde dost relativni a subjektivne vnimane. I tak kazdopadne hodne feer. Kde vsak dostava film pro me opravdovou intenzitu, silu a krasu, je vztah Ferguse s Dil v kontrastu s I.R.A. minulosti Ferguse. Bizarni, presto krasna love story, nabizi spoustu otazek a minimalne jedno obri "moralni" dilema. Herecke vykony i scenar paradni. A Crying Game song od Boy George uz nikdy nebude znit jako pred shlednutim tohoto filmu, vzdycky si pri nem vzpomenu na Ferguse s Dil, klenot... (29.06.2012)

Vybavuju si jen jeden film, který měl podobně bizarní zápletku jako Hra na pláč a to je Prolomit vlny od Larse von Triera. Z důvodu prozrazení samozřejmě nebudu zacházet do detailu, ale něco k tomu řeknu. Únos a následné sbližování hlavních hrdinů vypadá na slibně rozehraný thriller. Následně děj dostane nečekaný spád, který ale dějovou linku přetočí tak zvláště a netradičně, že mně to skoro vyrazilo dech. A to nekecám. (22.03.2013)

Film o soucitu a toleranci ve světě, kde se lidé bez rozmyslu zabíjejí v zájmu svých velkých pravd. Ale také film o odpuštění a o lásce, která je jenom jedna, třebaže ji každý z nás vidí jinak. Pro mě navíc to tehdy bylo první setkání s hercem, který má pohled smutného bernardýna - Stephena Reu mám ráda dodnes! Škoda jen, že toto je jeho zřejmě životní role. Po letech jsem si Hru na pláč střihla znovu - a funguje to pořád stejně - prostě srdcovka! (05.09.2014)