Hranice lásky

Keď sa hlavná hrdinka rozkašľala v prvej tretine filmu, vytušil som záver. Milostná romanca, ktorá neurazí, nenadchne. Celý príbeh sa vlečie, vzplanutie milencov je chabo vykreslené a tým pádom "milostné dobrodružstvo" jasne mieri do cieľa, v ktorom na konci ponechá z milostného trojuholníka dvoch nešťastníkov. Zaujmú herci, Moore a Fiennes boli dobrá voľba. (17.06.2022)

Ze začátku, tak do poloviny filmu mi to přišlo zmatené, kolikrát jsem nevěděla kde se příběh nachází, ale pak se to zklidnilo a ke konci mě ten film i celkem dojal. Problém je že já moc nemusím J. Moore, alespoň ne v tomto filmu. Mě se tam nelíbila, ne že by svou roli hrála špatně, ale neseděla mi tam. Za to na Ralpha se dívalo nádherně :) (10.10.2009)

Příběh, který má duši. Co je správné? Ohlížet se za hlasem morálky..nebo za hlasem svého srdce? Je správné vzdát se všeho a být nešťastný jen proto, že by naše rozhodnutí nemuselo být z morálního hlediska vhodné? Nebo všechny předsudky hodit za hlavu a poddat se citu, který je tak silný, že ho již nemůžeme přehlížet? Inu, co dělat.. Film vás přenese do roku 1939, do Anglie, která je právě ničena válkou. Při bombardování, ve kterém Maurice málem zahyne, složí Sára přísahu, že vztah ukončí, pokud se jejímu milovanému opět vrátí život. Násilné odloučení ale ničí oba dva. Po dvou letech se opět setkávají a jejich vášeň vzplane nanovo. Tentokrát se již na nic neohlížejí a jdou za svou láskou. Zdá se však, že ani to, co jsme považovali za věčné, nemusí mít šanci věčným se stát.. (28.07.2012)

Je naprosto pochopitelné, že když někdo lásku projevuje žárlivostí, a smutek nenávistí, že asi nedopadne moc dobře. Maurice Bendrix mi byl, i přes sympatické obsazení, velmi nesympatický. Stejně tak i Sarah, a její ufňukaný přístup k životu. Nevím proč mám takové lidi sledovat, a už vůbec nemám chuť s nimi soucítit. (18.09.2011)

Tenhle film mě odrovnal ve všech směrech, protože: Dokonale brnkl na moji romanticko-trpitelskou duši lačnou po emocích, bolesti, rozkoši a nevím čem všem ještě, co neodmyslitelně patří k té vytoužené snové lásce a vášni, po které touží snad každá ženská. Možná i chlap, nevím? Perfektní v každém okamžiku, dostal mě příběh a dostala mě Julianne Moore. Doteď pro mě byla jen dobrá herečka a ošklivé káčátko, taková nemastná neslaná ledová královna. Tady na mě působila skoro jako zjevení, ač jsem ženská, nemohla jsem se na ni vynadívat. Dostal mě i Ralph Fiennes, doteď pro mě jen nudný zženštilý typ a strašně se mi líbil i Ian Hart, ten ušák ušatej zahrál roli detektiva-otce z let čtyřicátých tak přesvědčivě, že jsem skoro vrkala blahem. Krásné byly i milostné scény - bylo jich hodně (správně :), ale hlavně! Byly tak minimalistické a přitom tak otevřené a všeříkající, až to bralo dech. Opravdu si nepamatuju, kdy by mě nějaký film dostal tak jako Hranice lásky. Já jsem z tohohle filmu opravdu úplně vyřízená, moji milí přátelé, úplně hotová. Možná je to na tom komentu i trošku poznat.. :) (29.05.2008)