Režie:
Antonín KachlíkKamera:
Jan KališHudba:
Vladimír SommerHrají:
Jiřina Bohdalová, Josef Langmiler, Jiří Krampol, Jaroslav Nekolný, Miroslav Mokošín, Zdeněk Procházka, Helena Bendová, Pavel Spálený, Milan Draždík (více)Obsahy(1)
Měl to být nešťastnější den jejího života… Úřednice Věra má před sebou velký den plný příprav, nastává totiž její svatba s přítelem Zdeňkem. Během toho má od rána čas přemýšlet, a i drobný úkon, pohled na fotografii či konkrétní slovo, dokáží v její mysli oživit vzpomínky na to, co předcházelo tomuto dnu. Ponořená do sebe se vrací zpátky ke vztahu se Zdeňkem, přemítá nad svou rodinou i nad svými kolegy z traktorového závodu, kde se se Zdeňkem seznámili. Tyto střípky v ní však nevyvolávají pocit štěstí, spíše pochybnosti a hořkost. Stále ale doufá, že dnes jí začíná nový život, že všechno, co bylo řečeno z úst jejího milovaného i ostatních dnešním dnem pomine. Že pomine i pozdvižení, co v práci vyvolala svým poukazováním na problémy v podniku. Dnes musí přijít ten nejšťastnější den jejího života, který by pro ni měl vše změnit. Ale myslí si to samé i Zdeněk? Psychologické melodrama podle předlohy Jana Trefulky natočil v roce 1963 Antonín Kachlík a v roli ústřední dvojice snoubenců stanula Jiřina Bohdalová s Jiřím Krampolem, pro něž se jednalo o jednu z jejich prvních hlavních rolí. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
V první řadě zaujme zcela netradiční pár Jiří Krampol - Jiřina Bihdalová. Netuším, zda se spolu ještě někde ti dva objevili jako milenci, ale mockrát to určitě nebylo. Film je zajímavý ve dvou rovinách. Ta první je vlastně ta, která by měla být hlavní dějovou linkou. Svatba. Věra bilancuje svůj vztah se Zdeňkem a zjistí, že se vlastně berou jen kvůli dítěti - v socialismu jev častý a možná častěji než láska samotná. Zdeněk si ji vzít musí, dnes už se naštěstí nemusí, i když nechce. Ve filmu se mi líbí hlavně detailní analyzování situací mezi milenci, které balancuje na pomezí touhy po lásce a rodinném životě, nesmyslném až naivním štěstí, a racionalitě, která naštěstí nakonec zvítězí. Druhá rovina je analyzování komunismu a jeho drobných nedokonalostí. „Když plníme plán, jsou všechny naše chyby drobné nedostatky.“ Tak hlavně, že se plán plní. Poukazování na chyby se nehodí. Nedivím se, že komunisté z filmu nadšení nebyli. Závěrem bych dodal, že můj názor se nezměnil. Jiřina Bohdalová uměla a umí sehrát velké dramatické role. Jiří Krampol se hodil a hodí spíše do komedií, drama mu až tak nesedí. ()
Psychologická artovka zachycující mladou ženu ve svůj svatební den. Neustále se v jejich vzpomínkách vracíme do dvou rovin, osobní a pracovní. Místy to může působit nudně, zdlouhavě, příliš se zde nemluví, ale když jsem se skutečně ponořil do psychologie hlavní postavy, vtáhlo mě to a její pocity jsem chápal. Ne příliš známý film, ale určitě stojí za pozornost. 75% ()
Paráda! Hrdinka si dělá důkladnou inventuru ve vztazích a celkově v lidech ji blízkých i vzdálenějších. Film o úctě k sobě i ostatním, o tom, že zamilovanost není láska. Retrospektivní styl vyprávění příběhu mi sedl jak prdel na hrnec a orientovala jsem se bez problémů. Hrdince jsem fandila do poslední minuty. ()
Tento film je slátaninou různých témat, která se stále překrývají, bez ladu a skladu. Prozatím, jsem neshlédl nudnější film, který má stopáž pouhé 68 minuty, ale i to je příliš. Věřím, že většina diváků očekávala úplně něco jiného, prostě Kachlík "exceloval" na celé čáře, důtka byla málo, měl by uhradit znhodnocený filmový materiál ! ()