Tančírna

(2x Jeden podzemný tanečný sál. Prešli ním stovky tanečníkov i obyčajných ľudí, stal sa obľúbeným miestom pre mnohých z nich, bol svedkom mnohých zábavných, osudových i vážnych momentov, priestorom pre vyjadrenie lásky i odporu, cez vojnu poslúžil ako skrýš pred bombardovaním, neskôr v 60. rokoch ako útočisko pre rebelujúcu mládež... TANČÍRNA sprevádza diváka takmer 50 rokmi veľkého diania v tomto priestore, čím mapuje nielen vývoj hudobných a tanečných trendov (okrajo i módneho oblečenia, časopisov a nápojov) od medzivojnového obdobia až do doby vzniku filmu, ale aj samotnej histórie. Aj keď nezaznie jedna hovorená veta a nad spievanými piesňami prevažuje inštrumentálna hudba, bolo rozhodne čo počúvať i na čo sa dívať od samotného vizuálu historického prostredia a kostýmov až po skvele rozohrané siutácie zo života počas tanečných večerov. Jedinečné predvedenie originálneho námetu! Osobne mám výhradu iba k príliš dlhému (a trochu i nudného) úvodu pred samotným "výletom" do histórie, než začala krásna hra umenia a charakterov naprieč históriou. Najmä v momentoch náhleho pokusu o samovraždu jedného z hostí, válečného bombardovania a neskôr oslavy víťazstva má tento osobitý artový film až prekvapivo silnú dramatickú výpoveď... Skvelý film sa obvykle (okrem hercov a réžie) odvíja od dobrého scenáru, o tomto filme možno povedať, že má výborný scenár aj napriek tomu, že v ňom chýbajú dialógy. (95%) (prvýkrát videné v rámci Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (27.03.2018)

Názorný příklad syntetičnosti filmu, jenž je svým ztvárněním zhmotněním originality a jedinečný v tom, že značně využívá jiných druhů umění (silná hudební složka, tanec jako prostředník vztahu mezi divákem a prostředím vyjádřeným v historickém kontextu) a zřetelně znázorňující proměnlivost nálad společnosti skrze dějinné události. Tančírna je představení atypické narace (beze slov) neboli estetický sen pro náročnějšího diváka hledajícího něco nového a výjimečného. Film, kde se nemluví, ale který říká hodně. (20.12.2010)

Poprvé viděno někdy koncem 80. let. Byl to natolik silný zážitek, že i po dalších několika zhlédnutích jsem si přesně pamatovala výrazné typy všech herců - tanečníků a hudbu celého filmu. Úvodní defilé http://www.youtube.com/watch?v=NgVIkli_QlE za zvuků skvělých skladeb J´attendrai od Dalidy http://www.youtube.com/watch?v=kXakHrnsUW8&feature=related a Et maintenant od Gilberta Bécauda http://www.youtube.com/watch?v=p1H_dMrDUNo&feature=related je nezapomenutelné! U tohoto filmu není potřeba slov. Volám BRAVO!!! (12.04.2011)

Velmi pozoruhodný film beze slov, ale se spoustou tance, mimiky a pamtomimy. Úchvatný ve své ironizující formě, která nádherně zlehčuje těžké časy. Vyobrazuje léta 1936, 1940, 1942, 1944, 1946, 1956, 1968 a 1983, půvabný ve své hravosti neradičního zobrazení společenského a lidského chování. Celý herecký ansámbl byl výborný. Ti kteří vynikali: Nani Noël jako divoká dcera, Liliane Delval jako alkoholička, Monica Scattini jako dívka, se kterou nikdo nechtěl tančit, Arnault LeCarpentier jako znuděný student, Régis Bouquet jako majiel salónů a drsňák, Marc Berman jako úlisný kolaborant a pašerák, Jean-Francois Perrier jako německý oficír, Michel Toty jako elegán, Michel van Speybroeck jako Jean Gabin a Francesco De Rosa jako barman Toni. Velmi pozoruhodná a zajímavá zábava, která nevšedně úchvatným způsobem zpříjemní volný čas. (13.06.2010)

Neobvyklé a okouzlující. Když jsem tehdy náhodně přepnula televizi, začali se objevovat lidi před zrcadlem a představovali své charaktery a vzbuzovali otázku, proč jsou takoví. Netušila jsem, co že to je, ale doslova jsem zůstala civět na obrazovku... po čtvrt hodině jsem kamarádce v obavách řekla:"Snad to nezkazí tím, že promluví!" Nezkazili =) Tančírnu mám moc ráda a trochu se zdráhám zajít na její obdobu do divadel, kde se to dnes hraje (zatím vím o dvou). (29.07.2011)