Ballando ballando
Le Bal
Le Bal
Tančiareň
Režie:
Ettore ScolaKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Jean-François Perrier, Marc Berman, Monica Scattini, Jean-Claude Penchenat, Régis Bouquet, Francesco De Rosa, Rossana Di LorenzoObsahy(1)
Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (6)
Alice Nellis
- Kouzlo filmu začala objevovat poté, co v poděbradském filmovém klubu viděla muzikál Carmen (1983), na který ji přilákala účast jejího oblíbeného španělského hudebníka Paca de Lucíi: "Když jsem vycházela z kina ven, zjistila jsem, že film dokáže lidi proměnit nejen duševně, ale i fyzicky. Zdálo se mi, že díky flamencu lidé vycházeli nějací rovnější, a já tehdy poprvé začala o filmu, jeho možnostech a moci víc přemýšlet. Začala jsem chodit do filmového klubu pravidelně. Bezpočtukrát jsem například viděla Amadea, velmi živě si vzpomínám i na Gándhího, Taking Off, Vlasy, moc se mi líbila Kalamita Věry Chytilové. (...) Obrovskou svobodu filmu jako média jsem si ovšem uvědomila až na Tančírně Ettoreho Scoly. Najednou jsem získala pocit, že ve filmu je možné vše. Hluboce mě zasáhl i Divoký mesiáš Kena Russella, geniální, poněkud divoký film o umění, který mám dodnes ráda, protože je pro mě tak trochu i o tom, proč filmy dělám já." (NIRO)