Dvojitý milenec

Je to neskutočná haluška a do poslednej chvíle som netušil či je to všetko len v hlave hlavnej postavy alebo sa niekto hra z jej mysľou tak dokonale, že aj divák môže mať z toho chaos v búdke. Film toho ponuka naozaj veľa. Hlavná postava je viac vyzlečená, ako oblečená. Sú tu aj dvojičky,  bozkávanie sa jedného pohlavia a aj iné praktiky, ktoré sa do komentára nehodia. No proste divák nemá šancu si ani na chvilku vydýchnuť, lebo čo i len jedna nepozornosť a divák bude viac zmetený ako bol doteraz. Film je plný halucinácii, bludov, ale ktoré prerastajú až k dojmu, že to môže byť skutočnosť alebo aj je?  Dlho sa mi nestalo, že som tak úpenlivo čakal na finálnu pointu, aby som konečne zistil, ako to s tými hlavnými postavami naozaj je. A pointa nie je až tak originálna a hádam ani zaujímavá, ale pri tak intenzívnom až heroickom  výkone postav aj deja je to aj tak jedno. Lebo režisér roztočil takú ohromnú jazdu plnú pocitov, ukážkovej kamery, strihov a aj vynikajúcej technickej podpory, že keby bol lepšie zvládnutý koniec, idem na najvyššie hodnotenie, takto za silne 4*. (28.09.2023)

Myšlenka asi dobrá a nosná, první minuty rozhodně dokážou vtáhnout, druhá polovina ovšem působí uspěchaně a zmateně. Naposledy Marine Vacth (4 roky zpátky) balancovala na hranici dětství a dospělosti, nudila se a netušila, co s právě objevenou sexualitou. Francouzský „znalec žen“ François Ozon ji nyní znovu vrátil do hry, trpí depresemi i bolestmi břicha. O fyzický problém nejde, doporučenou má terapii. Sezení pomáhá, ovšem psychoterapeut k pacientce ucítil něco víc. Idylka dvojici ale příliš dlouho nevydrží. Dívka totiž řeší partnerovu záhadnou minulost i utajované dvojče. Bratr je rovněž odborníkem doprovázející klienty při řešení jejich obtíží, ovšem metody má podstatně výstřednější. Ozonova posedlost dvojicemi je velmi zajímavá, používá nejen dvojčata, ale i zdvojené záběry nebo opakované motivy. Svůj melancholický a zádumčivý portrét zbloudilé duše znovu staví tak, že umožňuje pochopení z různých úhlů pohledu. Odsoudit dívku nebude snadné. Pochopit také ne. S látkou Ozon pracuje obratně, umělecky, sexuálním jiskřením umí působit jako málokdo. Jen ten konflikt celkově tak nějak vyšuměl. (01.01.2018)

Navštíveno v rámci Šary Vary ozvěn, protože ve Varech mi do toho pořád něco skákalo. Musím říct, že ten erotický subžánr nebyl to, co mě na tento film nalákalo. Důvodem byl určitě zajímavý popis a navíc chuť na nějaké to psychologično. Dvojitý milenec byl pro mě opravdu výjimečný kousek, protože jsem si zamilovala nevyzpytatelné a nepředvídatelné postavy a Francois Ozon se navíc snaží divákovi opravdu zamotat hlavu. A i když asi trošku napodobuje jiné režisérské kapacity, mně tento snímek opravdu sedl už kvůli svým častým napínavým, někdy až hororově působícím scénám. Nemůžu ale pochválit vše, závěr je dost zmatený a i když svojí teorii mám, bůhví, jestli sám režisér věděl, co chtěl říct. Každopádně slušný francouzský thriller, který mě evokoval na nedávno viděnou Elle na Febio Festu. (17.08.2017)

Příběh super. Je to vymyšlené fakt skvěle. Herci jsou také dobří. Nicméně, to ztvárnění “porodu” mě vážně znechutilo. Už na základce nám pouštěli porod a to jsem si myslela, že je to nechutné až hrůza a od té doby nechci dítě. Ovšem tohle to překonalo. Normálně mi ani nechutné věci nevadí, ale tohle je moc i na mě. Takže úspěch. (09.01.2018)

Xtá variace na filmový archetyp Rosemary má děťátko a jeho různé variace. Zajímavé je, že typický zlomový moment, kdy si hlavní hrdinka ostříhá vlasy (Rosemary má děťátko, Ďáblův advokát, Zmizelá atd.) probíhá ihned na začátku a Ozon se tak o jeho sílu dobrovolně připravuje, ačkoliv ho do filmu zařadil a ctí ho tak jako jakýsi žánrový princip, který musí být přítomen. Marine Vacth celý film vizuálně táhne a díky tomu se asi nudit nebudete. Nicméně Ozon se postupně scenáristicky zaplétá víc a víc sám do sebe a vše zachraňuje nadměrnou přítomností sexuálních hrátek. Je tak celkem jasné, že Dvojitý milenec je jen taková křehká hříčka, kterou nelze moc podrobně zkoumat, jinak by se totiž mohla rozpadnout na kousky. Jako guilty pleasure thriller proč ne, nový Polanski to však rozhodně není. 6/10 (29.10.2017)