Dvojitý milenec

Je to neskutočná haluška a do poslednej chvíle som netušil či je to všetko len v hlave hlavnej postavy alebo sa niekto hra z jej mysľou tak dokonale, že aj divák môže mať z toho chaos v búdke. Film toho ponuka naozaj veľa. Hlavná postava je viac vyzlečená, ako oblečená. Sú tu aj dvojičky,  bozkávanie sa jedného pohlavia a aj iné praktiky, ktoré sa do komentára nehodia. No proste divák nemá šancu si ani na chvilku vydýchnuť, lebo čo i len jedna nepozornosť a divák bude viac zmetený ako bol doteraz. Film je plný halucinácii, bludov, ale ktoré prerastajú až k dojmu, že to môže byť skutočnosť alebo aj je?  Dlho sa mi nestalo, že som tak úpenlivo čakal na finálnu pointu, aby som konečne zistil, ako to s tými hlavnými postavami naozaj je. A pointa nie je až tak originálna a hádam ani zaujímavá, ale pri tak intenzívnom až heroickom  výkone postav aj deja je to aj tak jedno. Lebo režisér roztočil takú ohromnú jazdu plnú pocitov, ukážkovej kamery, strihov a aj vynikajúcej technickej podpory, že keby bol lepšie zvládnutý koniec, idem na najvyššie hodnotenie, takto za silne 4*. (28.09.2023)

Myšlenka asi dobrá a nosná, první minuty rozhodně dokážou vtáhnout, druhá polovina ovšem působí uspěchaně a zmateně. Naposledy Marine Vacth (4 roky zpátky) balancovala na hranici dětství a dospělosti, nudila se a netušila, co s právě objevenou sexualitou. Francouzský „znalec žen“ François Ozon ji nyní znovu vrátil do hry, trpí depresemi i bolestmi břicha. O fyzický problém nejde, doporučenou má terapii. Sezení pomáhá, ovšem psychoterapeut k pacientce ucítil něco víc. Idylka dvojici ale příliš dlouho nevydrží. Dívka totiž řeší partnerovu záhadnou minulost i utajované dvojče. Bratr je rovněž odborníkem doprovázející klienty při řešení jejich obtíží, ovšem metody má podstatně výstřednější. Ozonova posedlost dvojicemi je velmi zajímavá, používá nejen dvojčata, ale i zdvojené záběry nebo opakované motivy. Svůj melancholický a zádumčivý portrét zbloudilé duše znovu staví tak, že umožňuje pochopení z různých úhlů pohledu. Odsoudit dívku nebude snadné. Pochopit také ne. S látkou Ozon pracuje obratně, umělecky, sexuálním jiskřením umí působit jako málokdo. Jen ten konflikt celkově tak nějak vyšuměl. (01.01.2018)

Nejhorší film, který jsem na MFF viděla. Sexualita je tu prostě přeexponovaná, což chápu, že je módní trend, ale tímpádem ...v té snaze šokovat obrazem... nuda! čekala jsem od Ozona aspoň trošku víc filozofického přesahu, vzhledem k tomu, že se dotýká tématu psychické choroby třeba, ale evidentně marně. (07.07.2017)

Tak tu sa na psychiatrov/psychológov/psychoterapeutov nehrá ani tak dvojča svojho brata ako samotný Ozon. Dvojitý milenec nie je ani tak psychologická dráma, ako dráma psychiatrická. Režisér sa snaží jednotlivé scény poňať ako akýsi vedecký obraz toho, čo sa deje v hlave niekoho s určitou psychickou poruchou. Nakoľko vychádza z nejakých reálnych predpokladov skutočne netuším a asi je to aj jedno. Okrem spomínaných De Palmu a Cronenberga ma napadlo pri tých "normálnejších " alebo erotických scénach viac meno Adrian Lyne. Chápem, že pre mnohých bude tento film zhmotnením pojmu pseudopsychologický, ale ja Dvojitého milenca vnímam skôr ako autorskú hru, takže mi to vôbec neprekáža. (19.01.2018)

Moje třetí setkání s režisérem Ozonem a musím říct, že po Jen 17 a Bazénu, je tohle jednoznačně zatím nejslabší. Přitom jsem od toho měl celkem vysoká očekávání, což byl možná problém. Nebudu tvrdit, že jsem konec znal dopředu, protože neznal. Ale že by mě to nějak vystřelilo z trenek a vyloženě překvapilo, to zase ne. Prostě se to jen stalo a já si řekl, že to není taková chujovina, jako byla do té doby. Těžko nějaké z postav fandit. Děvka, co si to rozdává s dvojčaty, jedno dvojče je sráč a druhé je přizdisráč. Nejvíc mě na tomhle filmu asi potěšilo, že ve Francii polovina národy zřejmě jezdí vozy Škoda. (26.06.2019)