Režie:
François OzonScénář:
François OzonKamera:
Manuel DacosseHudba:
Philippe RombiHrají:
Marine Vacth, Jérémie Renier, Jacqueline Bisset, Myriam Boyer, Dominique Reymond, Fanny Sage, Jean-Édouard Bodziak, Jean-Paul MuelObsahy(1)
Chloé, mladá křehká žena se sklony k depresím, začne docházet na psychoterapii a bezhlavě se zamiluje do svého psychologa Paula. Poté, co se milenci sestěhují, začne Chloé zjišťovat, že v Paulově minulosti něco nehraje, až objeví existenci jeho jednovaječného dvojčete. Proč Paul přede všemi skrývá, že má bratra? Jaké dávné tajemství je spojuje a rozděluje? A jde skutečně o dvojče, nebo jen o promyšlenou lež, kterou se Paul snaží zakrýt druhý život svého temnějšího já? (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (97)
Detailní záběr vystupující z vagíny, zajímavá hlavní hrdinka a vcelku poutavé erotické scény plus úvodní stříhání vlasů, které jsem okamžitě litoval. Víc se mi těžko z toho filmu zaryje do paměti a lepší nad ním vůbec moc nepřemýšlet, mám totiž nepříjemný pocit, že by člověk šel s hodnocením ještě níže, pan režisér se v tom všem co chtěl říci a sdělit trošku utápěl, ale vizuálně to topení za jedno vidění stálo. ()
Příběh super. Je to vymyšlené fakt skvěle. Herci jsou také dobří. Nicméně, to ztvárnění “porodu” mě vážně znechutilo. Už na základce nám pouštěli porod a to jsem si myslela, že je to nechutné až hrůza a od té doby nechci dítě. Ovšem tohle to překonalo. Normálně mi ani nechutné věci nevadí, ale tohle je moc i na mě. Takže úspěch. ()
Multižánrový Ozon tentokrát přichází s děsivým erotickým thrillerem a podruhé obsadil Marine Vacth. Vypadá to, že jej fascinuje stejně či podobně jako dříve Ludivine Sagnier. Já jsem opět velmi spokojen, přestože mám výhrady především k hlavní pointě a šílenému závěru, zdá se mi překombinovaný. Herecky jinak výtečné. ()
"Ženský režisér" François Ozon roztočil kolotoč psychologických hier medzi bizarným trojuholníkom. Mladá žena, so sklonmi k depresiám, sťažujúca sa na zdravotné problémy, svojimi mätúcimi a ľahkovážnymi krokmi pátra po minulosti svojho milenca, aby padla do osídiel aj druhému... Náročný príbeh je dokonale vystavaný, divák sleduje jej pátranie a režisér sa hrá. Využíva finty, odbočky, odvážne scény, zrkadlové dekorácie. Z tohto pohľadu oceňujem priamočiary záver a vysvetlenie. ()
Moje třetí setkání s režisérem Ozonem a musím říct, že po Jen 17 a Bazénu, je tohle jednoznačně zatím nejslabší. Přitom jsem od toho měl celkem vysoká očekávání, což byl možná problém. Nebudu tvrdit, že jsem konec znal dopředu, protože neznal. Ale že by mě to nějak vystřelilo z trenek a vyloženě překvapilo, to zase ne. Prostě se to jen stalo a já si řekl, že to není taková chujovina, jako byla do té doby. Těžko nějaké z postav fandit. Děvka, co si to rozdává s dvojčaty, jedno dvojče je sráč a druhé je přizdisráč. Nejvíc mě na tomhle filmu asi potěšilo, že ve Francii polovina národy zřejmě jezdí vozy Škoda. ()
Reklama