Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Matti Pellonpää, Evelyne Didi, André Wilms, Kari Väänänen, Christine Murillo, Jean-Pierre Léaud, Carlos Salgado, Alexis Nitzer, Sylvie Van den Elsen (více)Obsahy(1)
Nezávislý finský tvůrce Aki Kaurismäki se ve filmu opírá o román "Ze života pařížské bohémy" (1851) francouzského spisovatele Henriho Murgera (1822-1861), jenž byl rovněž předlohou Pucciniho opery Bohéma. Spisovatele Marcela, albánského emigranta Rodolfa, který se zabývá malováním, a hudebního skladatele Schaunarda spojuje pouto přátelství a věrnost múzám. Potloukají se po levných pařížských bytech, občas mají nouzi, někdy blahobyt, jindy se těší přízni hezkých dívek. Chvíle bezstarostnosti končí, když Rodolfa spoutá láska k hezké Mimi; ta však nedokáže věčně snášet chudobu. Odejde od milence, po čase se však vrátí smrtelně nemocná. Malíři zůstává zase jen umění a jeho přátelé...
Konstatování, že bohéma je na tom v každém čase a místě stejně, opírá režisér o křiklavě "operní" melodramatický příběh, balancující v jeho podání na jemné hranici mezi vážností a sarkasmem. Vzniklý kontrast dodává vyprávění zvláštní osobitý půvab, přesto je však černobílý snímek poněkud výlučnou "bohémskou" záležitostí, jež potěší zejména vyznavače filmového umění. Vedle režisérových kmenových herců (Matti Pellonpää, Kari Väänänen) se ve filmu objeví Jean-Pierre Léaud a v malých rolích známí režiséři Samuel Fuller a Louis Malle. Film získal cenu FIPRESCI na MFF V Benátkách roku 1992. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (103)
Tenhle druh filmu nemám rád. Pokud je to vůbec druh. Od začátku vnímám, jak vynikající snímek to je a jak na mě rovnou tlačí depresí, tedy alespoň na mě tlačil. Vidím tu řadu extrémně silných scén během celé stopáže, nicméně jsem po necelých dvaceti minutách totálně přetlakován tou depresí a každou další scénou to do mě hustí víc a víc, až už to prostě nevstřebávám a začínám se nudit. Navíc jsem měl bohužel od první minuty v mozku jediné. Jarmusch udělal se stejnou squadrou během 20ti minut neskutečný koncert a já z nich získal daleko víc emocí. Tudíž výsledek - Bohémský život je úžasný film, ale mě udolal. Těžko hodnotit. ()
Aki mě zase dostal. Mě to bylo podezřelé, že film z roku 92 je černobílý. A pak tam nastoupili ti týpci. Malíř, spisovatel a skladatel. Paříž se magicky oděla do hávu padesátých let. Ženy naznaly, že od těch radši dál, smrdí frankem. A to je princip filmů, které se netváří jako veleumění ale zadřou se coby tříska do kůry mozkové. Tentokrát mě Jean-Pierre Léaud vůbec nenasral, stává se mecenášem inspirován svým vlastním portrétem. No aspoň nic nepokazil. ()
Uznávám, v podstatě se jedná o jednu velkou romantizaci společenských vyvrhelů, v tomto případě prototypu „prokletých“ umělců. A je celkem jasné, že životy podobných lidí nikdy ve skutečnosti neoplývaly něčím záviděníhodným, či skutečně romantickým. V podobných případech tomu bylo často právě naopak - umění bylo kontrapunktem pro bezútěšný život umělce – i proto tvůrců s tragickými osudy (namátkou Van Gogh, Arthur Rimbaud, či Andrej Tarkovskij), vytvořili tak nádherná a povznášející díla. Ostatně v čem jiném tkví lyrika, než v tom, že posvěcuje věci každodenní a mnohdy těžké do stavu vyššího, do podoby něčeho smysluplného, výjimečného a krásného? Nejinak je tomu nakonec i v případě Bohémského života... ()
Kaurismäkiho bohémský trojlístek - Malíř, Spisovatel a Skladatel - je nezapomenutelný. Viděl jsem (doteď) tenhle film jen jednou kdysi dávno předávno v kině, ale i po letech jsem si na něj občas rád zavzpomínal. Tři francouzští bohémové s finsky melancholickou duší (pardon, jeden je vlastně bohém albánský) se svérázně protloukají životem, no a o tom to celé je... Ale JAK se protloukají, to se nedá popsat, to se musí vidět... A i když jsem velký fanda herectví Mattiho Pellonpy (malíř kýčovitých ohavností), můj favorit je skladatel - skvostná je scéna jeho ležérní plavby na loďce, se sklenkou vína v jedné a kopretinou v druhé ruce, zatímco jeho družka pilně vesluje. Ale ještě víc mě pobavila jeho kakofonická moderní skladba pro rozladěné pianino a houkačku. ()
Milujete Paříž? Zdá se vám krásná a romantická? Nechte se provést Akim Kaurismäkim, poznáte, že má zakoutí a šedé ulice o kterých jste netušili!! fascinace okrajem měst a společností je pro Akiho typická. Přesto každý jeho film říká tak trochu něco jiného, byť zrcadlí stejnou realitu. Přes drsné ztvárnění najdeme i střípky poetiky. ()
Galerie (26)
Photo © Svenska Filminstitutet (SFI)
Zajímavosti (7)
- V 27. minúte si Rodolfo (Matti Pellonpää) "požičiava" na cintoríne kvety zo skutočného hrobu Henriho Murgera - autora románu "Zo života parížskych bohémov". Jedná sa o poctu autorovi predlohy tohto filmu. (Dr.Cilka)
- Léta se Aki Kaurismäki snažil zadaptovat Murgenův román tak, aby ho mohl natočit v Helsinkách. Nakonec dospěl k názoru, že jediným vhodným místem k natáčení zůstává Paříž. (džanik)
- Film získal cenu FIPRESCI (Belgie) 1992. (Terva)
Reklama