Podle skutečné události

Romčo co to bylo?Já si to pustil hlavně kvůli Evičce,která zahrála suprově,ale pořád jsem čekal něco a to pořád jako nepřišlo.Příběh do větrné hůrky,který se táhne jak had a když člověk čeká nějaký zvrat nebo dílčí kapku v moři,že zrovna teď,tak leda velký ...no však víte.Napětí někde v pozadí je,protože čekám,že se něco stane,ale ono ne.Spíš jsem nepochopil celkově dílo,ale to neomlouvá skoro celou stopáž budovat drama,při kecech o tom jak člověk nemá zrovna do čeho píchnout,aby začal psát a pak přijde to něco.30% (24.09.2018)

Tak škoda, od Polanského vždy čakám viac. Väčšinou som mal na rozume, ako sa Polanského dvorná herečka Emmanuelle Seigner výzorovo zmenila. Príbeh bol zúfalo nezáživný. A čo je horšie aj predvídateľný - pointa taká typicky Kingovská. Jediné čo upútalo trocha viac bola technická stránka, najmä hudobný doprovod a kamera. Ani Eva Green nebola najhoršia. Celkovo to vidím na slabší priemer. 55/100 (20.05.2019)

Podle skutečné události je rozvernost se sadistickou příchutí. Zdání mystéria je vyvoláno záměrnou fabulací a trhlinami v soudržnosti příběhu, není nutné z toho vinit režiséra filmu. Roman Polanski vychází z populárního bestselleru Delphine de Vigan a rozhodující je atmosféra, nikoli nějaká logika sledu událostí. Příchuť parodie je to, co Polanskiho nalákalo. Určitou chvíli se dokonce zdá, že Misery, respektive Delphine, nechce zemřít, ale i přes aktivní přítomnost lidskému zdraví velmi škodlivých jedovatých látek jde především o škodolibou rošťárnu. Zdání zuřivosti fandí životu a poskytuje nové a doposud nepoznané prožitky. Film Podle skutečné události není dramatem, byť využívá dramatické struktury, je burleskou, klame tělem a ceněním zubů, přitom se nevázaně baví, opojen rozvernou vůni parodie. Hlavní hrdinkou rozpustilého pobavení je Delphine Dayrieux (příjemná Emmanuelle Seigner), úspěšná spisovatelka. Necítí se příliš pohodlně v samotném centru pozornosti a ráda utíká do osamělosti tvorby. O vlastní tvůrčí krizi nemá prozatím tušení, ale co jí to napadlo? Vyhýbat se vlastnímu životu a vzpomínkám? Výsledkem katarze je nový knižní hit, byť sama autorka si na něj nedokáže vzpomenout. Důležitou postavou rozpustilého blufování je Elle (pozoruhodná Eva Green), spisovatelka na zapřenou s tísnivou osobní bolestí. Zdá se být vytržena ze života, ale její plán nemá slitování ani s tou bezbranností. Z dalších rolí: Delphinin životní partner a pracovně vytížený módní návrhář François (Vincent Perez), rázně odbývaná redaktorka Karina (Josée Dayan), tisková atašé Oriane (Camille Chamoux), či soused venkovského útočiště Raymond (Dominique Pinon). Claude Lelouch vydal Kde se cesty kříží, Roman Polanski zase Podle skutečné události, oba filmy jsou rozverností, oba se zaměřují na bezejmenné literární nádeníky, oba se tváří zuřivě a touží po smíchu a zábavě. Podle skutečné události dokáže pobavit, pokud divák pochopí, že je to jeho určení. Inu Polanski a jeho neměnné sklony k parodování! (05.03.2020)

Základné koncepcia dobrá, ale pri všetkej úcty, ten film má niekoľko chýb (napr. nie vždy konca dotiahnuté scény, strih, atď.) Z dvojice herečiek jednoznačne dominuje E. Green. Rola „Elle“ je pre nej akoby na mieru stvorená. Niekedy ani hovoriť nemusí, so svojou mimikou alebo tvárou dokonale reflektuje pocity a emócie, ktoré chce predať divákovi. Čakal som od toho viac, ale to, čo som prípadne nedostal, mi dokonale vynahradila hra E. Green. Osobné hodnotenie: 72% (***) (29.12.2019)

Lidé věří víc pomluvám než pravdě. Když geniální režisér natočí špatný film, tak to vážně stojí zato. Zpočátku to vypadá jako klasické Polanskiho téma a tudíž se vnucuje očekávání, že divácké potěšení bude plynout z ověřování hypotézy. Postupně se ale potvrzuje hypotéza sekundární, totiž že Roman Polanski snad jen jakoby točí toto insignifikantní cokoliv jen proto, aby [jeho současná žena] Emmanulelle Seigner měla v čem hrát. Aniž bych chtěl být neuznalý, je třeba si přiznat, že té slušívaly role ve věku Polanskiho obvyklých můz, čili nikoliv nad pětadvacet, ideálně těsně nad patnáct. Přestože se s rolí zapálené literátky popasovává dobře, důstojnou partnerkou sexy bilingvní Evě Green, která v roli její "kolegyně" válcuje, není. I výkon té lze ale odepsat jako promarněný. Po Polanskim coby výjimečném zprostředkovateli paranoidních stavů není totiž ani stopy, nebo jen té. Potenciál ohledání temných zákoutí tvůrčí práce zůstal netknut. Jistě, předloha je poněkud banální a jeden se může ptát, proč příběhy na základě Ghostwriter / Misery / Klub rváčů stále ještě někdo vypráví, když už není žádný, který nebyl vyslechnut, ale to asi neobyčejnou laxnost, neangažovanost omluvit nemůže. A tak kromě Evy Green potěší snad jen důmyslná kamera a práce dekoratérů interiérů; Polanski už nejspíš ze strachu, aby ho někde nelapli, venku netočí... Těším se na J´Accuse. (12.10.2019)